STUPID SHEEP

48.

On.

Mé pravidelné údery pěstmi na boxovacím pytli se ozývají v mé tělocvičně. Pytel se čím dál víc prohýbá pod mýma ranami. Vypadá to, že se každou chvílí rozpůlí.

Odfouknu si vlasy z čela a začnu dávat větší rány. Otočím se a kopnu do něj. Naštvaně zavrčím, když si vzpomenu na toho malého fakana, který je teď přivázaný kovovými řetězy v mé pracovně. Jestli ublíží Agony... Tahle myšlenka mě dovede ještě k větší zuřivosti a dám ránu, kterou roztrhnu boxovací pytel na dva kusy. Vezmu je a hodím jima přes celou místnost.

,,Revengere?" Vejde do tělocvičny Agony.

,,Co tu děláš? Máš ležet." Vezmu ji do náruče. Položím ji na lavičku a skloním se k ní.

,,Slyšela jsem rány a dostala jsem hlad." Odpoví mi a nakloní se do boku aby viděla na spoušť, kterou jsem teď vytvořil.

,,Měla jsi mě zavolat. Přišel bych." Zamračím se a stoupnu si. Zvedne obočí. ,,Co je?" Zeptám se jí.

,,Vážně by jsi přišel?" Protočím nad ní oči. ,,Přestaň si hrát na to, že tě zajímám."

,,Ano přišel. Klidně mi to nevěř." Otočím se a dojdu k pytli, který vezmu a vyhodím ho otevřeným oknem ven.

,,Proč jsi to udělal?!" Křikne a přispěchá k oknu, aby viděla kam jsem to odhodil.

,,Agony! Nesmíš dělat prudké pohyby!" Chytnu ji kolem pasu a zamračím se na ni.

,,Nech toho!" Pokusí se mě odstrčit ale marně. ,,Pusť mě! Slyšíš!" Pustil jsem ji a kousek odstoupil. ,,Chci vidět moje dítě." Zamračím se a dám si ruce do kapes kalhot.

,,Na to zapomeň. Je to nebezpečné."

,,Je to moje dítě, mám právo na to ho vidět." Bouchne rukou do zdi. Zvednu zvědavě obočí a opřu se ramenem o zeď.

,,Moje milá. To není dítě. Je to satan. Nic s dítětem to nemá společné. Je jako já!" Zvýším hlas.

,,V tom případě Ty bys semnou taky neměl být!" Zamračí se ona i já.

,,To je něco jiného."

,,Ne,není !" Otočí se a vyběhne z tělocvičny. V mžiku se oběvím vedle ní a chytnu ji za rameno.

,,Agony. Dělám to pro tvé bezpečí. Opravdu." Ona však mou dlaň setřese a ignoruje mě. ,,Neignoruj mě. To dítě už napadlo zdravotní sestřičku, která pomáhala u tvého císařského řezu Agony! To dítě už není ani novorozeně je jak jednoroční mimino!" V tom se zastaví s otevřenou pusou a nevěřícným pohledem.

,,To si děláš srandu?! Já už mám jednoroční miminko a ono ještě nevidělo ani svou mámu a otce?! Víš jak hrozně se musí cítit?!" Vyjekne a popadne vázu z komody na chodbě.
Protočím nad její reakcí oči.
,,Polož to." Ona se vzteky napřáhne a hodí mi ji k nohám.

,,CHCI SVÉ DÍTĚ!"

,,To Tě ani nezajímá, že ten malý hnus zabil člověka?Fajn! Jak chceš!" Zakřičím na ni a chytnu ji za zápěstí.

,,Co zase sakra děláš! Pusť mě!" Kopne mě do nohy ale to zcela ignoruju. Zahnu doleva k mé pracovně a chytnu kliku dveří.

,,Tak tady máš to, co jsi chtěla! Nezapomeň co jsem ti o něm říkal." Ani se na ni nepodívám a otevřu dveře. Vkročí do místnosti jako první a až poté uslyším její zalapání po dechu. ,,To je ale roztomilá dcerka, viď?" Ceknu sarkasticky.