STUPID SHEEP

80.

Ona.

Nemusím snad popisovat, jak divně jsem se cítila ve chvíli, kdy jsem uviděla svou dospělou dceru, která ještě před pár měsíci byla nemluvně. Je až neuvěřitelné jak je mu podobná postavou i co se týče některých gest. 

Štve mě, že ji nemohu říct to, co už dlouho chci. Chtěla bych ji všechno vysvětlit a uvést na pravou míru, jenže ona se mi vyhýbá a s jediným s kým vede konverzaci je Roderic. Ten proradný, falešný hajzl, který má v plánu nechutná zvěrstva.

,,Agony, máte jít dolů na večeři." vkročí do "mého" pokoje muž, který je nejspíše opět z ochranky. Když mu však kývnu na souhlas, on dál čeká ve dveřích.

,,Jako teď hned?" optám se a stoupnu si.

,,Ano a já Vás musím doprovodit." vysvětlí mi to jako malému miminu, které nechápe proč si nemůže dát písek do pusy. 

Po trapné chvilce se vydáme bok po boku napříč dlouhým chodbám zdobenými velkými obrazy, které vypadají velmi draze. 

,,Kdo všechno bude na oné večeři?" zeptám se toho "sympaťáka" vedle mě ale on se jen na mě letmo podívá a neřekne absolutně nic. ,,Tak si mám asi odpovědět sama." pokroutím očima a nahlas si odfrknu. To je mi ale chování k hostu.

,,Běžte." otevře mi mohutné dveře a já se na něj ani nepodívám. Vejdu do velké jídelny s nádherným lustrem uprostřed stropu. Podle mého bych se nedoplatila ani té žárovky ...

,,Agony! Pojď si sednout k nám!" ozve se Roderic od stolu a poukáže na židly po jeho pravici. ,,Určitě ti bude chutnat, mám zde ty nejlepší kuchaře." řekne hrdě a gestem přivolá číšníky. 

,,To věřím." pousměju se na něj jak nejmíň falešně to jde a položím si ubrousek na klín.

,,Dnes budeme mít oblíbené jídlo Chain. Krvavý stejk s grilovanými bramborami a zeleninou, viď?" můj zrak se poprvé za tuto chvilku přemístí na černovlasou dívku s nebesky modrýma očima, která svůj pohled upírá do ještě stále prázdného talíře.

,,To já zrovna tomuto jídlu moc neholduju ale určitě v podání Tvého kuchaře bude výborné." začnu mu podlézat.

,,To máš pravdu." odkýve spokojeně zrovna ve chvíli, kdy nám jeho služebnictvo začne nandávat na talíře. ,, Jídlo!" Křikne Roderic a téměř okamžitě k nám přiběhnou číšníci.

Místností se ozývá pouze cinkání zlatých příborů a tichá klavírní hudba. Z mého pohledu cítím velké napětí a mám co dělat abych nezačala brečet. Po očku se stále dívám na mou dcerku, která mě stále přehlíží.

,,Takže Agony, řekni mi něco o mém synovi." ozve se z ničeho nic Roderic a já mám co dělat abych se nezačala dusit soustem jídla, které přežvykuju už snad dvě minuty. 

,,Nevím co přesně říct." odmlčím se a podívám se na Chain, která se na mě upřeně dívá. Nechci o Revengerovi říkat další lži, protože by to mohlo znamenat ještě větší odcizení z Chaininy strany.

,,Víš, rád bych věděl jestli můj milovaný syn něco plánuje." zadívá se na mě jako kdyby chtěl u mé odpovědi zjistit jestli lžu.

,,Jak jsem už řekla Rodericu, držel mě ve sklepě a jen výjimečně za mnou přišel on osobně. Chodil ke mně vždy někdo z jeho služebnictva ale ti se mnou také nemluvili." 

,,Zvláštní. Přijde mi, že tohle mu není podobné." zamračí se a napíchne si kus masa na vidličku. ,,I když on se teď hodně změnil." 

,,Myslím si, že můj otec má určitě nějaký plán. Ostatně tak jako vždy." promluví Chain nenávistným podtónem a zabodne se do mě jejíma očima, které mi způsobí husí kůži.

Voala ... nenávist.