STUPID SHEEP

55.

Ona.

,,Musíš být silná Agony. Už jenom pro tu malou." Ozve se Aletta.

Podívám se na Chain, která seděla přivázaná na židli, mezitím co jí ona krmila.

Začíná být podobná Revengerovi. Má stejný tvar tváře a rty. Po mně má tak možná tvar očí.

,,Asi ano. Jen je to hrozný pocit, když tvé dítě musí být přivázané k židli aby ti náhodou nerozsápalo krk."

Vydechnu a odsunu talíř s jídlem, kterého jsem se skoro nedotkla.

,,Ale už vidíš jasný pokrok, to musíš uznat. Dřív by takhle neseděla v klidu ve tvé přítomnosti. Předtím by se snažila dostat pryč." Dá ji Aletta kelímek s krví a Chain se radostně zasměje.

,,Nikdy bych si nemyslela, že budu mít vnoučátko." Zašišle na malou.

Agony je pozorovala bez úsměvu. Bez jediné známky jakékoliv emoce.
Cítila se jako kdyby byla v nějaké bublině a okolní svět ji ignoroval.
Neměla chuť se smát, jíst. Neměla sílu na nic.

Vstala od stolu a šla do svého pokoje, když ji zarazil ten jemný hlásek.
,,Mama." Překvapeně jsem se otočila na svou dceru, která se na mě dívala svýma rudě červenýma očima.

Chvíli jsem tam jen tak nehnutě stála než jsem se nakonec otočila a odešla.
Ani první slovo mé dcery mě nedokázalo vytrhnout z bubliny plné smutku a deprese.

,,Co jsem to za matku." Sednu si na postel a hlavu složím do dlaní. Chtěla jsem brečet a řvát ale ani na jedno nemám sílu. ,,Jsem k ničemu." Šeptnu.
,,Tak aspoň ti to došlo." Ozve se z druhé strany pokoje.

Agony se vyděšeně podívala na onoho muže, kterého tak moc miluje a nenávidí zároveň.

Díval se na ni ze stínu vysoké skříně. Užíval si pohled na tu zničenou dívku.
,,Revengere. Co tu děláš?" Zeptám se vyděšeně. Nemůžu uvěřit, že ho po těch týdnech znovu vidím.

,,To bych se měl v podstatě ptát já tebe, když jsi v mém pokoji. Ale ono to je v podstatě jedno." Chytne mě pod krkem a přišpendlí mě k posteli. Mám pocit, že začínám umírat. ,,Je vtipné jak jsi bezbranná. Bavíš mě." Zasměje se zlomyslně, čímž ukáže své dlouhé tesáky.

Pustí můj krk a já zalapám po dechu. V uších mi hlasitě píská a cítím jak mi tepe hlava.

,,Proč to děláš? Vždyť jsi byl tak..." Zasýpám.

,,Co jsem byl Agony?!" Řekne zle mé jméno a chytne mě za vlasy. ,,Jestli si myslíš, že bych tě někdy mohl milovat, jsi na obrovském omylu!" Zakřičí poslední dvě slova a za vlasy mě odmrští na protější stěnu. V hrudi mi silně křuplo a v nosu jsem ucítila štiplavou, nehoráznou bolest. ,,Jsi jen nevýznamná nicka!" Kopne do mé bolavé hrudi. Hlasitě zakřičím.

,, Přestaň! Prosím přestaň!" Prosím ho na kolenou se slzami stékajícími po tváři.

Hlasitě se zasměje a zrovna když se ke mně skláněl, do pokoje vrthl jeho otec. Upíří rychlostí chytl Revengera pod krkem a přišpendlil ho k zemi. Můj démon řval a vzmítal se. V jednu chvíli to vypadalo, že se mu podaří snad utéct ale během okamžiku se v pokoji zjevili další tři muži v černém oblečení a přiskočili na pomoc jeho otci.

Jeden z nich vytáhl obrovskou jehlu se zelenou tekutinou uvnitř a píchl ji Revengerovi do krční tepny. Hlasitě jsem vyjekla ale nebyla jsem schopna pohybu. Mohla jsem pouze přihlížet.

Ještě chvíli poté ho všichni čtyři drželi a čekali až si budou úplně jistí, že se neprobudí.

,,Podejte řetězy." Ozve se mohutný blonďák a začnou ho vázat.

,,Agony, jsi v pořádku?" Přiskočí ke mně jeho otec a dotkne se mé tváře. Nejsem schopna jediného slova a proto jenom hlasitě vzlykám. ,,Bolí tě něco?" Zeptá se znova a starostlivě se dívá. Přikývnu a ukážu na svou hruď. ,, Dobrá. Vezmu tě k našemu známému. Je lékař." Popadne mě do náruče a odejde s semnou z pokoje.

Proč mi to udělal?