On.
Týden nebo dva jsem byl mimo domov. Nechtěl jsem být s nikým. Jediné co narušuje mé bytí, je ta malá havěť která rostla v břichu Agony.
Avšak se mi po ní nestýská. Nemám náladu si hrát na zamilovaný páreček. Nechci k ní projevovat žádné city. Nechci ať se mě dotýká jejími horkými dlaněmi. Nesnáším když se na mě dívá zamilovaně. Ten pohled ve mě vzbuzuje tolik nenávisti a vzdoru.
Prohrábnu si své uhlově černé vlasy a podívám se na Chain. Bohužel musela být v mé blízkosti. Jen já jsem byl schopen ji přemoct.
Zavrčím když uvidím, jak si snaží sundat řetězy. Podívala se na mě jejíma červenýma očima a začala popotahovat.
Obrátil jsem oči v sloup a protřel si obličej. Věděl jsem co příjde. Začala nahlas brečet a jejím pisklavým hlasem mi drtila sluch.
Mé nalomené nervy měly co dělat, abych se po ní nevrhl a neodtrhl ji hlavu od krku.
Tak moc mi její přítomnost vadila. Ani za tu dobu co jsem s ní měl tu čest strávil, mi nijak nepřirostla k srdci.
,,Zklapni!" Zakřičím na ní a dám jí láhev s krví. ,,Aspoň tohle tě vždycky umlčí. Zrůdičko." Odejdu od ní a opřu se o hranu stolu. Založím si ruce na hrudi a pozoruji jak pije.
Pozorování mi přeruší zvuk přijíždějícího auta. Kdo to sakra je? Zamračím se a upírskou rychlostí dojdu k hlavním dveřím, které otevřu. Z šedého mercedesu zrovna vystupuje moje matka se ztvrdlými rysy ve tváři.
,,Co tu děláš?" Nechápavě se na ni podívám. Nervózně přešlápnu z jedné nohy na druhou a doufám, že zrůdička nezačne brečet.
,,Myslím, že víš proč tu jsem." Vejde do domu a nečeká na mě.
Sedne si do křesla v obývacím pokoji a dá si nohu přes nohu. ,,Je to dlouho co jsem tu byla naposled. To jsi měl ještě o šedesát let míň." Začne si to prohlížet jenom z toho důvodu, aby prodloužila tu divnou atmosféru.
,,Díky, že mi připomínáš můj nekončící věk matko."
,,Teď k tomu proč jsem tady. Přijela jsem si pro svou vnučku." Řekne klidně a s očekáváním čeká na mou reakci.
,,Je v mém pokoji." Ukážu palcem dozadu.
,,To tě opravdu nezajímá vlastní dítě?" Zamračí se na mě, až v ní uvidím naše společné rysy.
,,Přesně tak. Nezajímá. Nenávidím jak jí tak i Agony." Opřu se ramenem o rám dveří. ,,Vem si ji a už mi ji nikdy nedávej na oči." Syknu.
Usměju se pro sebe a vyběhnu do nočního ticha.
Hra začíná.
ČTEŠ
STUPID SHEEP
VampireLáska ke mně Tě natolik zaslepila, že jsi nebyla schopna vidět mou pravou tvář. Ty stupidní malá ovečko. Příběh je psán z pohledů dvou osob. Ze začátku jsou kapitoly kratší ale postupně se prodlužují.
