STUPID SHEEP

86.

,,Na místa!" Rozkřikne se Roderic na armádu mužů, kteří ihned poslechnou jeho rozkaz jako poslušní pejskové. Působí to tak komicky, že se Agony tiše uchechtávala ale tak aby nebyla středem pozornosti.

Ve vzduchu je ale cítit napětí. I když si to Roderic nechce přiznat, sám se bojí, že právě tato noc bude poslední v jeho nesmrtelném životě. Možná proto si obstaral armádu o sto speciálně vycvičených mužích, díky kterým pociťuje větší jistotu a naději. Jestli ale budou k něčemu se uvidí za malou chvíli ...

,,Dnes je velmi krásná noc, viď Agony." Dojde k dívce, která je spoutaná u vysokého dubu. Ano, stále předstírá, že je člověk. Samotnou ji udivuje, že na ní stále nic nepoznal. Možná, že není až tak nebezpečný jak si myslela ...

,,Nemyslím si." Odsekne, protože už ztrácí trpělivost. Chce mu skočit po krku a zabít ho. Doslova. Jediné po čem touží je vidět Revengera a Chain po které se jako kdyby slehla zem.

,,Tady je někdo podrážděný. Snad na mě nejsi naštvaná za to, že jsem tě připoutal ale mám pro to své důvody." dřepne si před ní a chytne ji za bradu a natočí svým směrem. ,,Neboj se zlato. Revenger bude potrestán hned jak se objeví." Usměje se nechutně. ,,Přichystal jsem si pro svého syna překvápko i přesto, že je nemá vůbec rád."promne si zlostně dlaně.

Agony ví, jak moc je její "démon" silný ale stejně se bojí, že tohle bude pro něj velké sousto. Každý má přece hranice svých sil a je jedno zda je dívka či muž nebo s "menším" rozdílem snad upír. Když se totiž dívá po mužích z Rodericovy armády, v jejich očích nevidí žádné emoce, což je u lidí naprosto nemožné. Stojí jako sochy a hypnotizují tmavý les před nimi. Kdyby neslyšela jejich tep a bušící srdce, řekla by, že to jsou buď upíři nebo naprogramovaní roboti, kteří čekají na povel pána ale určitě jistým způsobem není daleko od pravdy.

,,Nemůžu se dočkat až konečně dorazí! To bude vzrůšo!" Blábolí Roderic dál svoje řečičky jako starý gay, které nikoho nezajímají. Mezitím co on ale pochoduje od jednoho muže k druhému jako zmatená krysa a rozdává povely na všechny strany, jeho syn ho už delší dobu pozoruje zpoza korun vysokých jehličnanů. Udivuje ho, že jeho otec stále necítí jeho přítomnost. Dříve odhalil kohokoliv na dálku několika kilometrů ale teď? Něco je tu špatně ...

,,Otče!" Zvolal herecky Revenger hned co se zjevil po boku zmiňovaného.

,,Dorazil jsi." Bylo na Rodericovi poznat, že opravdu o něm nevěděl. Prozradila to lekavá reakce a těkající oči po okolí když z ničeho nic uslyšel hlas svého syna tak blízko něj.

,,Můj slib platí a to ty moc dobře víš." Usměje se Revenger a letmo pohlédne na Agony, která ho se zamilovaností v očích pozoruje, což ho jistým způsobem uklidnilo a potěšilo, že je to pořád TA Agony i když trochu v lepší verzi.

,,To je pravda. No, slovo otce platí také." Ušklíbne se a nepatrně couvne.

Revenger se na něj pomalu otočil se zamračeným pohledem a pomalu si vložil ruce do kapes svých černých roztrhaných riflí. ,,Ty už dlouho nejsi můj otec. Doufal jsem, že aspoň tohle víš."

,,Co jiného bych měl ještě vědět?"

,,Se podívej sám." Revenger spokojeně našpulí rty a kývne za záda svého "otce". Když se Roderic otočí ve tváři se mu na pár vteřin usadí vyděšený výraz a jde vidět, že nemůže rozdýchat tu krvavou spoušť před sebou. Na poli kde ještě před několika málo vteřinami stála armáda mužů teď leží jejich zohavená těla, která už rozhodně svou rodinu pokud měli ... nikdy nespatří.

,,Kdy jsi to kurva stihl udělat?" Řekne tiše Roderic, kterému několik set let kluk před ním říkal otec. Teď však jako kdyby tohoto muže před ním absolutně neznal. ,,Možná že jsem opravdu neměl o tobě pochybovat. Jsi neskutečně zákeřný." Jako kdyby to byl někdo naprosto cizí.

Revenger se i přes to, že začne válka o několik málo minut později se stále nadšeně usmívá a pomáhá tomu vyděšený výraz Roderica, když vidí jak mu dochází, že má proti sobě velmi silného soupeře. ,,Děkuji za kompliment. Aspoň si dokážeš přiznat, že jsem lepší." Zkříží si ruce na hrudi a pohrdavě na něj pohlédne. 

,,Zase tak moc bych se neradoval." Ušklíbne se šíleně Roderic a odstoupí od Revengera a Agony několik kroků. ,,Možná jsi silnější ale já jsem chytřejší synku." Vyplivne poslední slovo a vytáhne si z kapsy jakousi podivnou lahvičku se zelenou tekutinou uvnitř.

,,Co je to?" Zeptá se Agony a vstane aniž by řešila, že právě prozradila, že je upír. Nejistě si prohlíží předmět v jeho rukách.

,,No heleme se! Ona je celou dobu upírka a neřekla mi to!" rozesměje se šíleně. ,,To se nedělá! No gratulovat nebudu." uchechtne se. ,, A tohle je prosím moje výhra téhle 'války'. " Začne se Roderic hlasitě smát a obsah lahvičky vypije na jeden hlt. ,,Jedna nula pro taťku!" Odhodí lahvičku za sebe a rozuteče se pryč od nich.

,,Pojď! Musíme za ním!" Křikne Agony na stále stojícího Revengera, který vypadá, že se mu v hlavě odehrává boj myšlenek.

,,Ten proradný bastard! Musel se spojit s čarodějnicí! Tohle by sám nevymyslel!" Probudí se jakoby z transu a zakřičí rozzuřeně, když se po louce začne líně rozprostírat divně páchnoucí mlha. ,,Musíme ho chytit! Nesmí pláchnout!" Popadne Agony za ruku a táhne ji skrz mrtvá těla bojovníků a páru živých z nich, kteří se marně snaží zabít Revengera. On je naopak zabíjí jednoho po druhém lehkými pohyby. Je až děsivé jak přesně ví kam má mířit a dělá to bez sebevětšího zadýchání. Jeho tělo je dokonalý stroj na zabíjení. Doslova.

Agony ví, že dnes i přes to, že se jeho otec snaží utéct to neskončí jenom tak. Revengerův obličej prozrazuje snad všechny zlé emoce které jenom existují. Skoro téměř cítí jak se kolem něj vznáší husí kůži nahánějící energie.

,,Dnes tady kurva nejsme proto aby jsme se vrátili domů a žili dál náš posraný život Agony!" vykřikne z ničeho nic mezitím co jí táhne skrz neskutečně páchnoucí mlhu, která se jim tiše vkrádá do plic. ,,Konečně došlo k tomu po čem jsem několik set století toužil a nehodlám se toho jenom tak vzdát! Už tak jsem to odkládal ale teď už to skončím! Dlouho jsem se jím nechal ztrapňovat jenom proto, že jsem si myslel že je to můj otec!" silně se rozkašle a lehce klopýtne.  ,,Nikdo víc než já nežil s tak silnou touhou, která mu našeptávala abych zabil toho chlapa, který se vydával za někoho kým nebyl." přitáhne k sobě Agony v moment kdy kolem ní prolítla ostrá čepel. ,,Ale na problém nikdy není lék. Na problém musí být člověk sám a postavit se mu čelem." řekne s pohledem upřeným na její rty.

Všechny slova mu věří. Ona sama by to neřekla lépe. Jako kdyby v páru větách popsal celý jeho život. Jak se celý jeho nesmrtelný život cítí a jak se cítit už nikdy nechce.

___

S hlavou plnou myšlenek šla tiše lesem za mužem, který jí ukradl srdce a ona moc dobře věděla, že jí se povedlo to samé jen si to musí on sám přiznat. Už po několikáté... Ví, že s ním to nikdy nebylo a nikdy nebude jednoduché ale i přes to ví, že má dobré srdce. Pod tou maskou kterou nosí a kterou si budoval několik set let je jenom obyčejný kluk, který hledá pochopení a ona ho hodlá najít. Po dobu kdy byli spolu se snažili skrývat své pravé tváře a city ale dnes to bude jiné. Oba dva ze sebe cítí, že si mohou plně důvěřovat a nemusí se bát, že se opustí. Tak nějak zjišťují, že oni nikdy nebudou patřit do normálního života a že hříchy a lži je budou provázet napříč světem ať chtějí nebo ne.

Všechna ta láska, všechna ta nenávist jim připadá už jako to samé a nevidí v nich skoro rozdíl protože jejich vztah vlastně vznikl na těchto dvou emocích a na ničem jiném.

,,Dnes bude moje poslední a jediné potopení předtím, než poplavu. Slibuju." řekne v hádance svým zhrubělým hlasem Revenger a ruku v ruce se rozeběhnou za tím, komu za nedlouho sečtou všechny dluhy.