STUPID SHEEP

31.

Ona.

Už je to pět hodin co odešel. Mám si to dávat za vinu ? Snad mám taky právo na to říct svůj názor! Nemůžu jenom mlčet. Nemůžu dělat,že mi tahle situace nevadí. Raději bych se vrátila k mé rodině. 

Přejdu naštvaně k oknu a přitáhnu si župan blíž k sobě kvůli zimě co mnou projela. Podívám se na digitální hodiny, které ukazovali půl páté ráno. Tak kde je! Sednu si na postel a unaveně si přejedu rukou přes obličej. Jsem tak unavená. Zívnu si a pohodlně si lehnu a přikryju se. Nebudu kvůli němu vzhůru tak dlouho.

On.

,,Tak se vzdej hajzle! Máme zbraně!" Ječí na mě jeden z pětice ozbrojených chlapů. 

,,Ale prosím vás. Vy jste posraní už jenom z toho jak vypadám." Řeknu klidně a vyběhnu k chlapovi na zemi,se kterým jsem měl už tu čest. ,,Ale,kdopak nám to tady ještě dýchá!" Šeptnu jedovatě kousek od jeho tváře,politou studeným potem. 

,,Vypadni od něj zrůdo!" Křikne na mě jeden odvážný mladík a vystřelí na mou nohu. 

,,Ty sklapni!" Podříznu chlapovi na zemi hrdlo. ,,Teď ty!" Vyběhnu za ním s řevem. Začali po mně střílet, ale bez zásahu. ,,Jste marní!" Vysměju se jim a zlomím vaz dalším dvoum. ,,Znám teda i lepší akce. Tohle je fakt nuda."  Řeknu mezitím co si třesoucíma rukama nabíjejí zbraně. Stoupnu si a s upřeným pohledem na ně si olíznu prsty od krve jejich parťáka. 

,,Co sakra jsi." Šeptne blonďák na pravo s poraněnou nohou. 

,,Někdo mě nazývá krvelačnou bestií, démonem, Satanem, pánem podsvětí..." Usměji se ,když si vzpomenu, že mě nazývá Agony démonem. Hned se ale vzpamatuji a vypustím ji z hlavy. ,,Ale jednoduší pro vaše lidské mozečky bude, když mi budete říkat upír." Otočím na ně pomalu hlavu a ďábelsky se ušklíbnu se svými špičáky. ,,Děkuji za krásný pokec ale je konec!" Sejmu toho blonďáka k zemi a odtrhnu mu kus masa z krku. 

,,Chcípni kreténe!" Otočím se za výkřikem ale bokem mi projedou dvě kulky. 

,,Teď jste mě opravdu nasrali." Oznámím jim.

,,Uh, sakra." Zakleju, když se dveře dotknou mého poraněného boku. Kopnu do nich nohou, abych je zavřel, ale nečekal jsem, že to bude taková rána. ,, Super. Teď určitě jí to vzbudilo a přileze." Dokulhám do koupelny a sundám si triko, abych si mohl vytáhnout kulky. 

,,Revengere?" Ozve se bytem. Což úspěšně ignoruju. Mám teď jinou práci než se zajímat o ni. Vyndám košík s čistícím sajrajtem na rány a obvazy s šitím. 

,,Ty vole." Podívám se na podlahu pod sebou, kterou zdobí solidní louže, mé divně zabarvené krve. ,,Kde je sakra ta pinzeta." Vysypu celý obsah košíku na zem, díky čemuž ji najdu. Vezmu si malé zrcátko, abych viděl kde to je a strčím pinzetu do první rány. Nakrčím nos nad bolestivě divným pocitem,ale kulku nenajdu. Opláchnu si obličej a zhluboka se nadechnu. Teď ta druhá. ,,Já věděl, že ta mrcha tam je!" Pomalu ji vytáhnu, díky čemuž uslyším mlaskavý zvuk mého masa. Zvládl jsem i horší. Odhodím to všechno stranou a  natočím se tak, abych viděl na zranění a vyliju na to skoro celý obsah smradlavého desinfekčního hnusu. 

,,Co se ti stalo?!" Vyjekne ode dveří rozespalá Agony, díky níž jsem málem vylil zbytek lahvičky. To jsem ji neslyšel? Zamračím se a vezmu si jehlu se speciální nití na tržné rány. 

,,Nic zajímavého tu není. Běž pryč!" Prsknu na ni podrážděně. Vpíchnu jehlu do mé kůže a udělám první steh.

,,Co-co to děláš? Musíš do nemocnice!" Začne šílet a rozhodne se mi utírat svým županem krev z boku.

,,To je v pohodě. Agony. Není to poprvé co to dělám." Došiju a vydechnu si. Je tak nedůvěřivý. Podívám se na ni s tím, že jí něco kousavého řeknu,ale neudělal jsem to. ,,Musím do sprchy, teda pokud nechceš jít s semnou ovečko." bez zaváhání odejde, což mě rozesmálo.