STUPID SHEEP

60.

On.

Děsivý úsměv se na mě usmíval z temnoty, která mne obklopovala už hodnou chvíli. Jsem polapen tmou. Nebyl jsem schopen pohybu. Pouze jsem vnímal přítomnost něčeho většího než jsem já sám.

Přitahuje mě to jako magnet a vím, že mně nehrozí nebezpečí.

Nevěděl jsem kdo to je nebo spíše co to je za monstrum ale nějak jsem někde v hloubi svého nitra cítil, že mě s tím něco spojuje. Jako kdybych s tím měl společné geny. Dychtím po zjištění co to je.

,,Kdo jsi?!" vykřiknu a pokusím se udělat krok blíž k tomu divnému, velkému úsměvu.

Tmou se ozve smích nahánějící smích ale semnou to ani nehlo. ,,Můžeš se pokusit mě popsat, ale nikdy mě nedefinuješ. Jsem ten kdo tě zrodil synu." 

Tentokrát se zasměji já a velmi nahlas. ,,Tak to promiň ale já už otce mám." namítnu. Co je sakra zač?

,,Jsi na světě mnohem déle než si myslíš synu. Nosíš v sobě stejnou krev jako mám já. Jsi můj nástupce a já jsem tady od toho abych tě na to připravil." ignoruje ten hlas mou poznámku.

,,Snad kurva vím kdo jsou mí rodiče!" vykřiknu a tentokrát se mi podaří dostat z nepohyblivosti a rozeběhnu se blíž k němu.

,,Možná víš jen poloviční pravdu ale podle tvého posledního divadýlka už tu svou pravou "matku" nemáš." řekne jakoby nic a to mě zastaví v pohybu.

,,Co tím chceš říct? Jak jako, že nemám matku?" zasyčím zpod zamračeného pohledu.

,,Dělal jsi pouze to, co bylo nutné.Chtěla překazit  naše plány." 

,,Já žádné plány nemám! Dej mé rodině a mně pokoj ty podivná zrůdo!" zakřičím a zatnu pěsti. ,,Co jsi udělal mé matce?" zeptám se znova se zavřenýma očima jako kdyby mě měly uchránit před výbuchem mých emocí.

,,Chtěl jsi říct co jsi ty udělal své matce." opraví mě ten nechutný hlas. ,, No zneškodnil jsi ji tak aby nepřekážela. Teď si užívá zespoda vůni fialek."

V tom otevřu oči do temnoty a mám pocit, že se mé hrdlo sevřelo v zápalu ohně. ,,Já zabil svou matku?" šeptnu tiše.

,,Ano. Jsi zrůda jako já Revengere. Jsme stejní."

V tu chvíli mi došlo, že tenhle hlas už znám dlouhou dobu. Slýchával jsem ho od svého dětství až do teď. 

Ovládal mě.

Stojím tu sám proti samotnému ďáblovi z podsvětí. Můžu to jen ztěžka nazývat vírou ale možná to je můj osud. Vždy jsem věděl, že nejsem zrozen pouze pro obyčejné bytí na zemi.

Jsem chycen v temnotě a já vím, že ten přede mnou je mé jediné světlo.

Stojím proti němu v tváří tvář poprvé v životě a stejně pořád netuším jak vypadá. 

Vím, že ďábel naproti mě je lhář. Je špičkový lhář ale má maska budovaná několik set let nikdy nezklamala. Jsem připraven mu ukázat, kdo je zde špičkový lhář. Kdo je na prvním místě. Jsem připraven bojovat i za to co nemám.

,,No nezpívej mi chvály synu. Jen mě udržuj od hrobu a já tebe budu udržovat při životě."

Falešně se na něj usměju. ,,Zajisté. Jak to mám udělat?"  Vím, že mě chce za otroka a já vím, že se chci zachránit z této hořkosladké tragédie.

,,Zabíjej. Prolívej krev kam se jenom hneš." vzduch se začíná čím dál více ochlazovat. ,,Zabíjej nevinné i vinné." okolím se ozvou tři hlasitá zaťukání a já ztratím zem pod nohama.

Lhář.