STUPID SHEEP

29.

Ona.

,,Chtěly by jste něco na pití?" Přijde k nám kosmetička. ,,Ne, děkuju." Pousměju se a pohled znovu přemístím na mé dlaně, o které se stará jedna z dalších pracovnic tady. ,,Ale samozřejmě, že si něco dáme! Přineste nám pro zatím ledovou kávu." Odmávne mě rukou. ,,Agony chci si s tebou promluvit o Revengerovi." Kývnu na souhlas. ,, Ublížil ti moc? Víš, není to poprvé co něco takového udělal. A tohle je ještě v dá se říct v pohodě." Semkne pevně rty k sobě a podívá se mi do očí. Nakloní se blíž ke mně.. ,, Řekni. Ty jizvy máš od něj ?" Šeptne a ztrápeně je začne zkoumat. ,,Ano. Ale nejhorší na tom je. Že vašeho syna miluju,i přesto co všechno mi už stihl udělat. Ale mohu říct, že teď poslední dobou, je víc normální." Ušklíbnu se nad mými slovy. ,, Ale strašně moc, neskutečně moc se bojím, kdy na něj zase přijde ta jeho nálada. Vyhrožoval mi tolika věcma..." Zavřu oči a snažím se nevzpomínat na chvíle,které měly blízko smrti. ,,Agony. Mohu udělat to,že tě od něj dostanu. Jen mi musíš říct." Trochu se usmějeme. Ne z důvodu,že je to jakkoliv vtipné.Spíš na odlehčení situace. ,,Jsem tak ráda,že má aspoň tak úžasnou matku a nejspíš i otce." Řeknu a ona s poloúsměvem přitaká. ,,Je bohužel hodně zaneprázdněn a nemůže tak často navštěvovat syna,jako já." Zahledí se na práci nehtařky. ,,Kdybych mohla, tak bych Revengera poslala na léčení. Ale. Víš proč nemůžu." Ukáže mi nenápadně tesáky. Uh. Super. Další.
,,Jakou barvu laku chcete?" Ozve se nehtařka. ,,No. Určitě nějaký světlý." ,,Může být tento odstín růžové?" Podívám se na lahvičku s lakem. ,,Ano." Usměji se na ni nesměle a podívám se,jaký si vybrala Aletta. ,,Miluju červenou." Řekne. Počkat ona taky umí číst myšlenky? To snad ne. Nebo to byla náhoda? Určitě ano. Doufám. Nervózně se ošiju a snažím se ignorovat husí kůži na krku.

On.

,,Sbalte nám věci na pár dní! Gregore, pojď sem!" Křičím rozkazy na všechny strany. ,,Ano pane?" Vejde nejistě do mé pracovny. ,,Objednej nám letadlo na pět odpoledne. " Píšu dál email svému známému. Když v tom mi dojde, že tu stále je Gregor. ,, Vypadni!" Prsknu na něj naštvaně a prudce zatáhnu závěsy na oknech. Ten malý stupidní proužek světla na MÉM stole mě rozčiloval.

,,Jak bylo s mou matkou." Protnu ticho v autě, né že by mě to zajímalo. Ona se na mě podívá tak, jakoby to věděla a povzdechne si. ,,Bylo to úžasné. Dlouho jsem se takhle nepobavila." Řekne tišeji druhou větu a podívá se ven z okna. ,,Proč jsme museli odjet?" Zeptá se bez sebemenšího ostychu. ,,Mám pracovní schůzky. A tebe tam nechci nechat samotnou." Začnu si pročítat smlouvu ke koupi domu, protože jsem si myslel, že rozhovor je u konce. ,,Proč ne? To jsi mě nemohl zase odvést do MÉHO bytu?!" Prskne naštvaně. Semknu víčka pevně k sobě a dlouhým výdechem se přiměji uklidnit. ,,Agony. Zlato." Řeknu s úsměvem a zaklapnu desky. ,,Ty víš, že jsem komplikovaný. A teď prostě chci,aby jsi byla semnou. Nic jiného v tom nehledej." Opřu se lokty o kolena a zamyšleně se na ni podívám. ,,Jenže já musím platit nájem a vydělávat si! Musím rodině posílat peníze!" Vyjekne hystericky a bouchne pěstí do sedačky. Čímž mě ještě více utvrdí v tom,že ji chci mít jenom pro sebe. ,,Proč jim musíš posílat peníze?" Zamračím se nechápavě a opřu se pohodlně do opěrky. ,,Jsme chudí a tady jsem šla, abych vydělávala víc peněz. A kvůli tobě , jim je nemůžu posílat, protože žádné nemám! Naprosto žádné! Nejsem ve vatě jako ty! Ty mě uneseš vole a jako co! Si myslíš,že nikoho nemám?! Že nemám povinnosti? Nejsem upír! Nežiju z jednoho kelímku krve! A nežiju ten tvůj podělaný dokonalý život!" Ječí nezastavitelně a já jsem schopný ji jenom sledovat. Odrovnala mě. Jako nikdo nikdy.
Celou cestu na letiště jsme mlčeli.

,,Agony. Právě jsem tvým rodičům poslal peníze." Zaklapnu notebook a položím ho na stolek v letadle. ,,Jak jsi našel jejich účet?" Zamračí se a narovná se v křesle. ,, Vážně ti to musím vysvětlovat?" Obrátím oči v sloup a napiju se mého lahodného nápoje. ,,Zase si se hrabal v mé hlavě?!" Vyjekne hlasitě a stoupne si. ,,Jo." Usměji se.