STUPID SHEEP

52.

Ona.

Po dlouhé době jsem s Honestem. Ani jsem si za celou tu dobu neuvědomovala, jak mi bylo za tím blonďákem s dlouhými vlasy smutno. Byl to můj jediný kamarád a chyběly mi beztarostné chvíle.

,,Nechtěla by jsi mi radši pomoct nakrájet zeleninu, než se na mě celou dobu dívat?" Otočí se na mě od sporáku a usměje se.

,,No dobrá. Co mám nakrájet?" Zeptám se a přejdu blíž k němu.

,,Mrkev a rajčata." Řekne bez toho, aniž by zvedl pohled od plotny.
V tichosti stojíme vedle sebe. Ani jeden z nás nechce přerušit to příjemné ticho, které lehce ruší hrající rádio.

,,Agony, co všechno se stalo, když jsem tady nebyl?" Překvapeně se na něj podívám.

,,Jak to myslíš? Všechno je pořád stejné a nic se nestalo." Pokusím se ho vyvést z omylu. Viděla jsem jak protočil oči.

,,Jasně. Proč mi to nechceš říct?" Přestane míchat v hrnci a celý obsah přeleje do druhého.

,,Protože nemám co říct." Třísknu nožem o kuchyňskou linku a zavřu oči.

,,Agony. Mně to říct můžeš." Ozve se znova a já se na něj podívám s ubrečenýma očima.

,,Honeste." Zakývu hlavou a setřu si dlaní stékající slzu. ,,Fajn. Víš co? Řeknu ti to." Stisknu rty do úzké linky. ,,Za tu dobu co jsi tu nebyl, se stalo tak moc věcí." Vzlyknu a posadím se na barovou židli. Měla jsem pocit, že by mě mé nohy neudržely delší dobu. ,,Revenger a já. My." Zakoktám se, když uvidím jeho vyčkávající pohled.

,,Udělal ti něco? Tak co se stalo? Proč brečíš? Řekni mi to." Začne se vyptávat čím dál více. Když ale spatří, že nejsem schopna slova, přejde ke mně a sevře mě v objetí.

,,Já a on máme dítě." Špitnu přiškrceně a pevněji ho obejmu, když ucítím, že se chce odtáhnout.

,,Ale ... Vždyť vy jste se neznali až tak dlouho. Jak s ním můžeš mít dítě? Nebo vy jste si nějaké adoptovali?" Zapře se rukama a odtáhne se s vytřeštěnýma očima.

,,Víš, moje těhotenství trvalo jenom chvíli."

,,Takže jsi předčasně porodila?" Opět mi skočí do řeči.

Odmlčím se a polknu nervozitu. ,,Plod se vyvíjel strašně moc rychle a ... " Poškrábu se ve vlasech. ,, ... a teď vypadá jako dvouleté dítě ba ne ještě víc, protože jsem mou malou holčičku neviděla skoro měsíc!" Vyjeknu poslední slova nahlas a rozbrečím se ještě víc. ,,Je upírka. To sdědila po něm a už jenom jako batole se vrhla na sestřičku, která pomáhala u mého porodu. Je jako utržená ze řetězu! Ke mně nemá naprosto žádný vztah, protože jsem dlouho po císařském řezu nebyla schopna ničeho! Vždyť já byla v kómatu! A díky tomu jsem si s ní nemohla vytvořit žádný vztah. Jenom Revenger s ní může být. Jenom on. On ji tak strašně nenávidí. Nechce s ní mít nic společného a já jenom doufám, že je mé dítě v pořádku." Vzlyknu, když na něj vychrlím všechny informace.

,,To snad ... ale není to tvoje vina Agony, to snad víš." Sedne si nevěřícně vedle mě a dá mi ruku přes ramena. ,,Musíme jenom doufat, že je v pořádku ta malá. Nikdo nemůže vědět co Revenger udělá." Řekne mi na rovinu a já jen přikývnu.

,,Doufám, že opravdu se nic nestane." Stisknu rty pevně k sobě a utřu si slzy.

,,Takže ty jsi vlastně měla s Revengerem sex." Ozve se najednou Honest a já se na něj překvapeně podívám.

,,No, ano měla." Nervózně se ošiju.

,,Bylo to fajn?" Mrkne na mě.

,,Asi?" Ušklíbnu se neurčitě.

,,Jak asi? Snad si to pamatuješ ne?" Zasměje se a zakýve hlavou. Když ale spatří můj nejistý výraz, nevěřícně se na mě podívá.

,,Byla jsem s ním v nějakém klubu a prostě jsem to přepískla s pitím a pak jsem se jenom vzbudila a celá ložnice byla zničená ale já se cítila úžasně! Mimo to, že jsem teda byla vyděšená a zmatená a s kocovinou ale i tak!" Rozmáchnu okolo sebe rukama a usměju se. ,,Zním šíleně, já vím ale jsem prostě na něm závislá! Je jako můj kyslík!" Vychrlím na něj další mé myšlenky, které doprovázím prudkou gestikulací a mimikou.

,,Agony! AGONY!" Otevřou se prudce vchodové hlavní dveře a do baráku vtrhne Alleta, matka Revengera. Jako smyslů zbavená nás oba dva chytne za ruce a odtáhne nás ven do auta.

,,Co se sakra děje!!!" Zakřičím když s náma vyjede pryč za pištění pneumatik. ,,Alleto!!!"

,, Je zle! Revenger je zase..." Rozhlíží se křečovitě po okolí a šílenou rychlostí kličkuje mezi auty. S Honestem se držíme sedadel tak křečovitě, že se bojím aby nám neodpadly prsty.

,,Co je s ním?!" Vyjekne Honest když projedeme křižovatkou na červenou.

,,Vrátilo se zpátky jeho dřívější Já." Otočí se na nás dozadu. ,,Bude zabíjet! Bude se prolívat krev! Musíme se ukrýt co nejrychleji. Můj manžel Roderic už je na cestě na místo kde všichni budeme a ano zajistil nám ochranku! Musíme doufat, že to bude stačit!" Křičí jako smyslů zbavená až se jí z toho na konci zlomí hlas.

,,Ale co moje malá Chain? On ji něco udělá Alleto!" Nakloním se k ní a chytnu se sedačky předemnou.

,,Chain má u sebe Roderic. Je v pořádku." Uklidní mě lehce Alleta.

Přesto v morku kostí vím, že budoucnost nepřinese nic dobrého.