STUPID SHEEP

50.

On.

,,To snad už nemůže být možné!" Syknu a odhodím další složku s papíry. Letmo se podívám na Chain u které se mi stále příčí ji říkat jménem. ,,Jak může být někdo tak tupý!" Zvednu se z kancelářského křesla a stoupnu si k oknu, odkud mám výhled do mé zahrady. Přeruší mě vyzvánějící mobil načež se Chain začne podivně hihňat. Zamračím se na ni a ona mě začne pozorně pozorovat jejíma červenýma očima.

,, Nech toho." Syknu na ni a zvednu telefon.

,,Revengere! Tak co! Já už nemám nápady jak to udělat! Prostě na ně nalítni a dej jim céres, ne?"

,,Alquemente! Už druhým dnem sedím v kanceláři a řeším tu tvoji podělanou práci! Nemůžu tam tentokrát nalítnout jenom tak. Tentokrát se musím opravdu připravit. Nezvládnu skoro dvě stě lidí jen tak. Teda jo, to bych zvládl ale ty po mně ještě chceš, abych zjistil ten pin cód k trezoru a přinesl ti dvě čůzy co ti vzali z klubu!" Naštvaně začnu přecházet po místnosti.

,,Tak já nevím." Zafuní do telefonu.

,,Ty tu po mně něco chceš, né já po tobě! Já se ti taky na to můžu vysrat!" Začnu na něj křičet díky čemuž se rozbrečí ten omyl v rohu místnosti. ,,Drž hubu!" Zakřičím na ni ještě víc ale to nijak nepomohlo. Ba na naopak.

,,Ty tam máš fakana?" Ozve se Alquement.

,,Jo a co ti je do toho? Až něco vymyslí ty tvoje mozkové závity tak se ozvi." Vypnu hovor bez počkání na to, než mi odpoví. ,,Bože můj! Co řveš! Nejsem na tebe zvědavý!" Přejdu k ní a založím si ruce na hrudi. Podívá se na mě ubrečenýma očima, které semnou ani nehnuly. ,,Je mi z tebe zle." Syknu a odejdu i přes to, že začala šílet jako křeček v kleci.

S litrovým kelímkem blahodárné tekutiny, jsem si poprvé za tu dobu co tu bydlím ležel na gauči u televize, kterou jsem nikdy nepoužil.

Absolutně nechápu smysl dívání se na filmy. Vždyť všichni ví, že to není reálné. Že to, co se odehrává se neděje v realitě. Zamyšleně jsem sledoval pohádku v Zajetí démonů. Proč tomu říkají lidé horor opravdu netuším. ,,Ale prosím tě! Snad se nebojíš nějakého otočeného kříže?!" Zasměju se debilitě ženské, která tam hraje.
Uslyšel jsem za sebou kroky Agony. ,,Jak ses vyspala?" Zeptám se bez toho, že by mě to zajímalo.

,,Vadí mi když víš, že jdu za tebou. Je děsivé jak všechno poznáš." Řekne tiše. Obejde sedačku a sedne si kousek ode mě. ,,Proč se na ten horor díváš teď ráno?" Otočím na ni hlavu a zasměju se.

,,Protože chci a protože je to vtipné."

,,Ty opravdu nejsi normální. Jak ti to může přijít vtipné."

,,Mohla by sis už zvyknout, že nejsem normální." Protočím oči. Napiju se a nakloním k ní kelímek. ,,Chceš ochutnat?" Zašklebím se na ni.

,,Ne, díky." Zašklebí se na mě na oplátku. ,,Ještě z toho něco chytnu."

,,Chytneš z toho maximálně závislost na krvi. Je to výborné." Olíznu si provokativně rty s tím, že je mám teď určitě červené od krve.

,,Nechej toho!" Zasměje se a hodí po mě polštář, který hravě chytnu.

,,Máš teď v oblibě po mně házet věci?"

,,Jo." Sedne si do tureckého sedu a položí si polštář do klína. ,,Dej mi ochutnat." Podívám se na ni s zářivým úsměvem a podám ji můj nápoj.

Nejistě si to prohlédne ale odhodlá se a dá si jej k ústům. S napětím jsem sledoval každý její pohyb. Když se konečně napila a pramínek krve ji začal stékat po bradě, musel jsem ji nepřetržitě sledovat. Naprostá agónie.

,,Tak jaké jsou pocity?" Usměju se na ni.

,,No, není to zase až tak špatné." Překvapivě se na mě podívá a vrátí mi to zpět.

,,To já vím." Přesunu pozornost zpátky na televizi.

,,Můžu si položit hlavu na tvoje nohy?" Zeptá se nejistě.

,,No, když chceš." Stále nechápající se na ni dívám. Ona se však i přesto přisunula blíž. Pomalu si lehla na bok a položila na mě hlavu. S nadzvednutýma rukama jsem ji skenoval s naprostým nevěděním. Co mám teď dělat? Vím každý chmat, krok jak zlikvidovat i padesát lidí během mrknutí oka. To vážně netuším, co dělat v téhle chvíli? Vážně?

,,Jsi napjatý." Řekne tiše.

,,Nejsem." Odseknu.

,,Jsi. Tohle poznám, ikdyž jsem jenom člověk. Můžeš si na mě položit ruce."
Zavřu oči. Nechci se jí dotýkat. Nechci.

,,Nechci." Pohnu se v pokusu naznačit, aby se mě nedotýkala.

,, Uklidni se." Snaží se dál.

,,Agony. Pusť. Mě." Přecedím skrz zuby.

,,Revenge-" Než stačí něco říct, odstrčím ji a uteču pryč.

Tohle je na mě moc.