Ona.
Láska je jako halucinogenní prášek. Cítíte se jako na obláčku s duhou okolo ale zároveň ke konci se tím nádherně nadýchaným mrakem začnete propadat až se najednou budete řítit skrz těžké bouřkové mraky a blesky se do vás budou neustále bolestně strefovat. Láska je zároveň pro mě nádherné slovo. Nikdy jsem ji ale pořádně nepocítila od jiné osoby tak intenzivně, jak já jsem své pocity projevovala jim.
Měla jsem před Revengerem pár mužů a vždy to bylo jenom chvilkové pobláznění mozku, které po jisté době přestalo. Teď jsem pro změnu tak moc zamilovaná až bych řekla, že bych byla schopna zastat oba dva. Ta zamilovanost kterou cítím k mému démonovi se každým dnem ještě stupňuje více a více. Zesiluje tak moc, že už začínám být unavená tou silnou emocí, kterou k němu chovám. Pouze pod jeho ledovým pohledem mám pocit, že se rozpouštím. Jsem pro něj jako otevřená kniha ve které si může číst a já tomu nijak nedokážu zabránit. Je nefér, že zná každou mou slabinu, vzpomínku a já o něj vím pouze pár věcí u kterých si ani nejsem jistá zda jsou pravdivé.
Vždy jsem okolo sebe pozorovala páry, kteří občas padali do špatné lásky. Namlouvala jsem si, že tohle se mi nikdy nestane, že můj partner bude naprosto jedinečný, úžasný a nebude mít žádnou chybu. No jedinečný je až moc ale dělat chyby je normální nebo ne? Snad mi aspoň tahle chybná zkušenost něco přinese.
Sleduji jeho zamračenou tvář ve zpětném zrcátku auta. Jakto, že ve mně tak negativní člověk dokáže vyvolávat chvění po celém těle, aniž bych tomu mohla zabránit? Je sice vzhledově opravdu dokonalý ale jeho jednání a slova tak moc okolí bolí. Třeba si ani neuvědomuje co dělá nebo jo? Dělá to záměrně? Nebo jen okolo sebe "kope" aby měl nějakou jistotu nadvlády?
Uvědomuji si, že s ním nikdy nezažiju život podobný lidskému. Nejspíše nikdy s ním nepůjdu na rande jako zamilované páry. Nikdy s ním nezažiju rodinné večeře nebo společné zařizování našeho společného bydlení. Nikdy s ním nepojedu na dovolenou. Bolí mě říkat si všechny tyto věci a vědět, že to nebude možné. Tak moc bych od něj chtěla aspoň jedno objetí, které by pro něj nemuselo nic znamenat.
ČTEŠ
STUPID SHEEP
VampireLáska ke mně Tě natolik zaslepila, že jsi nebyla schopna vidět mou pravou tvář. Ty stupidní malá ovečko. Příběh je psán z pohledů dvou osob. Ze začátku jsou kapitoly kratší ale postupně se prodlužují.
