STUPID SHEEP

88.

Ona.

Právě teď se cítím jako kdybych se vrátila v čase na začátek vztahu s Revengerem se změnou, že sedíme oba dva v kleci jako dva psi bez jakékoliv možnosti úniku. Nikdy jsem neměla tak velký pocit bezmoci jako právě v tuto chvíli a to, že jsem měla opravdu tuctu situací kdy se tak cítit.

,,Revengere?" pokusím se znova probudit mého démona, který stále sedí v sedě naproti mě připoutaný k cihlové zdi aniž by jevil jakoukoliv známku života.

Sklepení naruší ruch cinkajících klíčů zpoza dveří. ,,Náš upírek ještě spinká?" Vejde do místnosti Roderic s nechutným úšklebkem. ,,Tak to aby jsme ho probudili z říše snů. Co tomu říkáš?"

,,Nesahej na něj!" Trhnu řetězy, které jsou vyrobeny z nevím jakého materiálu, protože nejsem schopna ho přetrhnout a to bych je teď měla bez námahy roztrhnout jako lanko.

,,Nevztekej se drahoušku aby sis ještě neublížila." Pošle mi vzdušnou pusu a vejde k nám do klece. ,,Mám pro něj krásný budíček." Vytáhne z kapsy jakousi podlouhlou železnou tyčku. ,,Určitě se mu to bude líbit." Přejde k němu blíže a přiloží mu ji ke krku.

,,Jdi od něj ty hajzle! Nechej ho být!" Začnu hystericky křičet jako kdyby to mělo pomoct.

,,Neboj se. Je to jenom vysoce výkonný paralyzér." Zmáčkne malé tlačítko a já uslyšela praskající elektřinu, která právě teď už proudila Revengerovi tělem. Jeho bolestně škubající tělo do všech stran mi vytvářelo husí kůži po celém těle. Nemohu nic víc než jenom přihlížet jeho utrpení. Možná by si spousta lidí řeklo, že si to zaslouží. Že on dělal mnohem horší věci než teď dělá Roderic jemu. Jenže pokud tu osobu milujete pomalu více než sebe, nedokážete si to vysvětlit ani kdyby jste chtěli. Vždyť pomalu jeho život pro mě cennější než ten můj.

,,Pusť ho!" Začnu více škubat řetězy až začnu pociťovat bolest okolo mých zápěstí. ,,Říkám ti nechej ho!" Zakřičím z plných plic a konečně přetrhnu jedinou věc co mi bránila vymlátit z Roderica duši. Během vteřiny k němu přiskočím a odkopnu ho od mého démona, který se už na mě dívá jeho nádhernými, nebesky modrýma očima.

,,Jak jsi to sakra udělala?!" Vyjekne naštvaně bez jediné známky strachu. ,,Tohle se nemělo stát!"

,,Happy end je vždy na něčí straně a tentokrát je na naší." Chytnu Roderica silně za paže a překroutím mu je za záda směrem nahoru. ,,Jak se ti to líbí? Hm?" Syknu zlostně u jeho ucha a zatlačím mu na ruce ještě více až uslyším křupnutí jeho kostí.

,,Tohle ti nedaruju!" Vyškubne se mi z rukou a vrazí mi pěstí do tváře a břicha. Dříve by mě takovéto rány srazily k zemi ale teď je to jako trochu horší procházka růžovým sadem.

,,Myslím si, že už bylo dost divadla Rodericu." Ozve se Revenger, který už teď stojí vedle mě v plné síle. ,,Teď je náš čas ti ukázat co máme v kapse my." Usměje se na mě a stoupne si před toho bastarda, který na nás třeští jeho nechutně červené oči.

,,Ale notak." Dá ruce před sebe v náznaku, že se vzdává. ,,Dobře! Omlouvám se! Klidně vám zmiznu ze života jen mě nezabíjejte!" Začne couvat k cihlové zdi, když se k němu začneme přibližovat.

,,To si piš, že nám zmizneš ze života." Syknu po něm. ,,Jen to půjde po našem a po zlém!" Vrazím mu pěstí do nosu, čímž si vysloužím jeho bolestné vyjeknutí.

,,Ahoj!" Ozve se ode dveří holčičí hlas.

,,Chain!" Vyjeknu a okamžitě ji sevřu v objetí. ,,Holčičko moje." Pohladím ji po vlasech a na délku paží si ji celou prohlédnu. ,,Jsi v pořádku." Řeknu si pro sebe. Neviděla jsem ji několik dní a já si už představovala různé scénáře, které mě rozhodně nenechávaly v klidu.

,,Ano jsem." Ušklíbne se a podívá se za mě na Revengera a Roderica.

,,Pomoz dědovi! Oni jsou blázni! Chtějí mě zabít!" Začne křičet z ničeho nic ten bláznivý páprda, který mě už opravdu vytáčí.

,,Och dědo." Našpulí rty a stoupne si k němu. ,,Oni ti chtějí ublížit?" Našpulí soucitně rty a nakloní hlavu do prava.

,,Jo! Teď jste vy dva v koncích! Na ni nemáte! Dostala ten nejlepší výcvik a nikdo ji nikdy neporazil!" Začne se dívat na střídačku na mě a Revengera se šíleným výrazem ve tváři.

,,To máš pravdu." Potvrdí Chain jeho slova a pyšně pohodí vlasy. ,,Ale nemáš pravdu v tom, že ti pomůžu." Přestane se najednou usmívat a otočí se zpět na Roderica s nečitelným výrazem ve tváři.

,,Cože? Co to říkáš?" Začne se nervózně smát. ,,Proč by jsi mi nepomohla? Jsem tvůj děda!"

,,Neříkej, že jsi můj děda. Víme moc dobře jak to je a že my dva nemáme ani trochu stejného DNA." Strčí do něj až se "chudák" Roderic zapotácí a spadne na zem. Podívám se na Revengera, který celou situaci pozoruje se založenýma rukama na hrudi a úsměvem na tváři. Miluju jeho ďolíčky ve tvářích. Já ho vlastně miluju celého.

,,Bacha na myšlenky." Promluví na mě z ničeho nic a já kdybych mohla, tak se teď červenám až na zadku. Ano v jeho přítomnosti se cítím jako puberťačka.

,,Já ti ale nic neudělal! Vždyť jsem tě v podstatě vychoval! Dal jsem ti všechno co tihle dva nedokázali!" Uvede nás zpět do reality zuřící Roderic, který začíná být čím dál více zoufalejší.

,,Jo, myslíš to jak jsem musela každý den vstávat v brzkých ránech a spát jsem mohla až někdy pozdě v noci jen aby sis mě vytrénoval na osobního bodyguarda?!" Kopne do něj rozzuřeně několikrát za sebou. Teď v ní vidím ještě větší podobu s Revengerem. Jejich naštvaná grimasa v obličeji je až nesmírně podobná. Oba dva jsou štíhlé, vysoké postavy a nebesky modré oči naprosto potvrzují to, že mají stejné geny. ,, Myslíš to jak jsi mi zabil mou životní lásku?!" Zakřičí mu přímo u tváře a rukama ho začne škrtit. Je zcela jasné, že pokud ho během následujících minut nepustí tak se udusí ale to nám třem zrovna moc nevadí. Zaslouží si pomalou, bezmocnou smrt a já jsem s tím v pohodě.