61.

199 5 0
                                    

On.

Podrážky mých lakýrek ťukaly o mramorovou podlahu. Rozbitá pouta mi cinkala na zápěstích ale nikdy jsem se necítil živější než právě teď.

Všude na okolo řinčel poplach. Červená světla blikala jako o život. Ve vzduchu byl cítit zmatek a strach.
No není to krása?

Setkání s ďáblem na mě zanechalo pozitivní energii, kterou jsem necítil už dobrých pár set let.

Můj obličej zdobil spokojený úsměv a bylo mi jedno když okolo mě začala pobíhat vystrašená ochranka. Pár chmaty jsem zneškodnil deset mužů. Připadalo mi to jako ve zpomaleném filmu. Jako kdyby vše dostalo smysl.

Konečně nevidím pouze vynucené úsměvy ale i vystrašené tváře, které provázely můj život.

V hlavě mám obrázky světa, v němž utrpení se stupňuje a já jsem jeho příčinou. A nemohou ho zadržet. Mohu ho pouze rozšiřovat.

Vím, že jsem blázen. Vím, že to v hlavě nemám v pořádku. Utrpení druhých mi dělá dobře. Rozesmívá mě to jako skvělý vtip.

Moje matka si vždy myslela, že je ve mně kus dobra. Možná měla pravdu ale to už nikdo nezjistí, protože teď jsem jeden z těch kdo tvoří zkázu.

Můj otec si myslí, že je s semnou amen ale plete se. Právě teď teprve všechno začíná. Právě teď všichni poznají co znamená slovo ďábel.

I ti, kteří si myslí, že jsou čistí jako lilie mají v sobě kus temna, kus ďábla.

Pěstí rozbiju skleněné dveře a projdu skrz ně. Pod nohami ucítím křupající sklo,které mi připomíná lámání kostí těch, kteří viděli mne, jako to poslední na tomto světě.

Chci zabíjet. Chci zabíjet nevinné i vinné.

STUPID SHEEPKde žijí příběhy. Začni objevovat