STUPID SHEEP

87.

On.

Procházím tiše s Agony za zády zříceninu hradu, který si vybavuju zcela jasně jak dříve vypadal. Vybavuju si sebemenší detail a všechny tváře obyvatelů tohoto místa. Jako kdyby to bylo nedávno co jsem se zde dvořil jedné slečně, která mě jistým způsobem okouzlila ale nic víc v tom nebylo. Dříve než jsem mohl cokoliv udělat odjela se svým budoucím manželem do Itálie a já neviděl důvod proč o ni bojovat nebo možná mi byl souzen někdo jiný. Možná že ten nahoře či dole mi stvořili Agony.

Podívám se na mou zrzavou upírku, která se nervózně ohlíží okolo sebe. Její kůže která ještě před několika týdny byla hřejivá a krásně opálená je teď bělostná a na dotyk ledová jako ta má. Musím přiznat, že mi to jistým způsobem chybí.

,,Co?" ozve se, když si všimne jak si ji prohlížím.

,,Jen, že jsem rád, že tě vidím." řeknu po dlouhé době upřímně. Na její tváři se rozlije úsměv, který jsem tak dlouho neviděl ale na to se hlasitě rozkašle. ,,Jsi v pořádku?" chytnu ji okolo ramen a zamračeně pozoruju jak se snaží uklidnit hlasité sýpání.

,,Nevím." šeptne a zavře oči jako kdyby si tímto gestem snažila zklidnit kašel.

,,Och, jak dojemná situace!" křikne ten hajzl, který všechno zavinil.

Pustím Agony a stoupnu si čelem k osobě ze které mi je zle jenom když se na ni podívám. ,,Na kecy tě užije ale aby jsi bojoval tak radši utíkáš jako ubrečené dítě! Z tebe by neměl respekt ani pes!" křiknu tak nahlas, že uslyším můj hlas v ozvěně.

Všimnu si, že tahle poznámka Roderica opravdu naštvala. Vím jak nesnáší když u ostatních nemá respekt. Proto se na něj vítězně ušklíbnu abych ho více vyprovokoval ale před očima se mi udělají mžitky a já lehce ustoupím dozadu, když ucítím i nepříjemnou bolest v hlavě. Tohle teď opravdu nepotřebuju!

,,Ale copak? Je ti špatně?" začne na mě šklebit jeho nechutným ksichtem.

,,Je mi skvěle!" procedím skrz zuby a rychle zamrkám abych na něj zaostřil. Nelíbí se mi, že teď nemám nad svým tělem stoprocentní moc ale to mu nemůžu za žádnou cenu prozradit. ,,Tak co?! Bojíš se?!" ušklíbnu se na něj a postavím se do bojovné pozice před Agony abych mohl odrážet jeho případné útoky. ,,Vždy jsem věděl, že ty jsi prostě až moc velká padavka! Jsi posraný strachy!"

Tyhle slova ho konečně vyprovokovala dostatečně natolik aby vyběhl mým směrem. Pohledem jsem zachytil trčící kovovou tyč za rozpadlou zdí a bez většího čekání jsem se pro ní rozeběhl. Naštěstí jsem mu stihl podkopnout nohy aniž by to mohl zaregistrovat. S velkou ranou se skácel k zemi a já už svíral v rukách tyč mezitím co on se zvedal.

,,Jsi celý po mně." řekne s uchechtáváním.

,,Oba dva víme, že já nejsem tvůj syn!" zakřičím na něj nepříčetně. Jak se opovažuje mě s ním stále spojovat?! ,,Jsi jenom ubohý bratr Ďábla ale nejsi nic víc než upírská svině! Byl jsi jenom ubožák, který chtěl aspoň trochu jeho slávy, kterou jsi nikdy mít nemohl a nikdy mít nebudeš. Vždy ses prý snažil dostat na jeho místo ale nikdy se ti to nepovedlo. Víš proč?!" dojdu až k němu a chytnu ho pod krkem mezitím co se na mě vyděšeně dívá. ,,Protože nikdy nebudeš dostatečně dobrý. Vždy budeš ten v poslední řadě!" začnu se mu smát do obličeje a se zařinčením odhodím kovovou tyč daleko od nás. Nakloním se k jeho uchu a stisknu pevněji jeho krk. ,,Já jsem totiž následovník jeho trůnu." odkloním se a zářivě se usměju.

,,Jak to sakra víš?" zeptá se a dál na mě nevěřícně hledí.

V moment kdy jsme mu to chtěl říct jsem se hlasitě rozkašlal a byl jsem tím nucen pustit Roderica. V předklonu jsem kašlal jako kdybych měl každou chvílí vyplivnout plíce. V hlavě mi začalo nepříjemně hučet a pískat.

,,Tak asi přeci jsem ten chytřejší. Nechal ses napálit docela primitivním trikem. Naštěstí mě to ani moc nestálo." ozve se a shodí mě na zem. ,,Víš, máš pravdu. Nejsem tvůj otec ale tvoji matku jsem opravdu miloval. Jenže i ona kdysi byla žena bratra." chytne mou zpocenou tvář do dlaní a já nejsem schopen se jakkoliv bránit. ,,Několik set let jsem byl schopen dělat tvého otce i když jsem k tobě žádné city nikdy neměl ale láska dělá divy, viď?" zvedne jedno obočí a otočí se na ležící Agony, která se třese zimou a nevolností z otravy, kterou nám ten hajzl zajistil. ,,Tvoje matka byla jediné světlo v mém životě a když jsi mi ji vzal, už nevidím důvod proč bych se měl snažit být lepším." otočí se zpět na mě a skloní se tak, že nás dělí pár centimetrů. ,,Dva nula pro "taťku" ." a pěstí mě udeří do spánku načež mě za málo sekund pohltí tma a já jsem tak bezmocně odevzdán do rukou psychopata, který mě dnes dvakrát přelstil.