STUPID SHEEP

25.

Ona.

Hodinové ručičky se nebezpečně blíží k osmé hodině večerní a napětí stoupá každou sekundou, víc a víc. Nervózně si zkousnu dolní ret a trhavě vydechnu. S rukama v pěst, přejdu k velkému zrcadlu v pokoji a znova se prohlédnu. ,,Musí být vše perfektní." Šeptnu a přejedu dlaní po sametové látce šatů. 

,,Můžeme jít?" Ozve se Revenge ode dveří a já s pouhým kývnutím k němu vykročím. 

,,Jsem nervózní." Svěřím se a vložím ruku do jeho připraveného rámě. 

,,Máš taky být proč." Řekne bez jakékoliv emoce. Nenápadně se na něj kouknu a hned se podívám zpátky na podlahu pod námi. Nemůže mi prostě říct, že všechno bude v pohodě? Že nemusím být nervózní? 

,,Víš přece ,že já nejsem takový. Nejsem cíťa. Nejsme v přeslazeném románu. " Řekne tvrdě a poukáže na jizvy na mých zápěstích. Stále mi nedocházelo, že mi odpověděl na to, co jsem si říkala v hlavě. Až pak mi docvaklo, že umí číst myšlenky. 

,,Já vím. " On se však uchechtne a dál pokračuje v tichosti dlouhýma chodbama tohoto panství. 

,, Chtěl bych ti jen říct ať laskavě nemluvíš sama od sebe. Pouze pokud tě matka k tomu vyzve. Ano?" Hodí na mě vážný pohled a já nechápavě kývnu na souhlas. Ocitli jsme se před dveřmi jídelny, které nám po chvíli otevřeli sluhové. 

,,Dobrý večer, matko." Řekne strojeně Revenge a dojde semnou po boku až k ní. 

,,Ahoj Revenge. Dlouho jsme se neviděli." Jemně se usměje a vstane ze židle když uvidí, že jsem tady také. 

,,Ty musíš být Agony, že ano. Já jsem Aletta ." Nadzvedne lehce své pravé obočí a podá mi ruku,se kterou si potřesu na pozdrav. 

,,Ano a moc mě těší , že Vás poznávám." Odpovím pouze a svěsím ruku znova podél těla. 

,,Revenge, usaď slečnu tady po mém boku." Ukáže na židli a sama se posadí na své místo.  

,,Takže, Agony." Odmlčí se, když nám sluhové donesou jídlo. ,,Líbí se ti tady?" Usměje se zářivě a já si nejsem jistá, jestli se usmívá opravdově nebo jestli to je přetvářka. Rychle se podívám na Revengera,který sedí naproti mně, čímž zjistím, že mě pozorně sleduje. 

,,Ehm." Odkašlu si. ,,Je to tady vskutku krásné." Usměji se co nejvíce důvěryhodně a pozornost přesunu na jídlo předemnou. Ani nevím co to je. 

,,To je fettuccine s krevetami. Italská pochoutka. Velmi oblíbená." Řekne Revenge a já pokývu na náznak, že už vím, co to je. Jakože jsem vůbec nepochopila co to je. 

,,Máš rodinu Agony?" Zeptá se jeho matka a já si až teď při pohledu na ni všimnu, jak moc si jsou ti dva podobní. 

,,Ano mám. " Sklopím pohled a dám si to fittuciny nebo co to je, do úst. Fuj. Nakrčím obličej znechucením ale hned přestanu, aby si toho nikdo nevšiml. 

,,A sourozence?" 

,,Mám tři bratry a jednu sestru." Chybí mi. Trhavě se nadechnu a rychle se napiju vody,abych se aspoň trochu uklidnila. 

,,Matko." Osloví ji Revenge. ,,Jak se má otec?" 

,,Ach. Otec. Ten se má nejspíš dobře. Víš, my dva teď spolu moc dobře nevycházíme. Hodně se hádáme. " Odmávne jejich konverzaci a zase se zaměří na mě, načež se hned usměje. 

,,Agony. Napadlo mě, jestli by jsi se mnou nechtěla zítra do salónu. Půjdu tam na kosmetiku a ke kadeřnici. Chtěla by jsi?" Překvapeně na ni vykulím oči a hned se usměji. 

,,Moc ráda. Na ničem takovém jsem nikdy nebyla." Řeknu a ona se překvapeně podívá. 

,,Tak to musíme napravit! Přijedu pro tebe zítra v deset hodin ráno. Nebo chceš snad jet s námi Revenge?" Otáže se jej a napije se vína. 

,,Ne, děkuju. Bez toho dokážu žít." Ušklíbne se a pohodlně se opře do židle. 

,,No, aspoň bude klid. Šatů máš dostatek?" Ozve se jeho matka. 

,,Ano. V podstatě ani nevím co všechno v šatníku mám. Revenge mi toho nakoupil strašně moc a já měla zatím na sobě jenom pár věcí." 

,,Musíme si promluvit. Revenge." Sykne jeho jméno a já se překvapeně podívám nad její náhlou změnou nálady. 

,,Není potřeba, matko." 

,,To si teda piš, že je!" Bouchne do stolu až leknutím nadskočím a podívám se na mého démona. Ten však s velkým klidem stále sedí na svém místě, bez jediného náznaku jakékoliv emoce. 

,,Agony. Běž prosím do svého pokoje. Tahle konverzace by se ti nelíbila. Honeste!" Křikne Revenge a během chvilky se vedle mě objeví můj jediný kamarád tady. 

,,Běž ji doprovodit do pokoje." Vstanu a jdeme co nejrychleji pryč. Protože se zde schylovalo k bouři.