STUPID SHEEP

66.

On.

Podle mého jsem stvořen pouze ze lží, strachu a zmatku, který na světe panuje. Žiju a bud žít hodně dlouho a je na čase se změnit k lepšímu a doufám,že to půjde, že to nějak zvládnu. Dlouho jsem se nesnažil zapadat do společnosti a nejsem si jistý jak na to. Podívám se stále nehybně ležící Agony. Pokud přežije můj jed, tak bude opět ona, kdo mě potáhne ke světlu a doufám, že se jí jednou povede mě tam dostat nadobro.

,,Pane?" ozve se ode dveří Honest s nejistým výrazem. Neviděl jsem ho dlouhou dobu a musím říct, že mi chyběl.

,,Ano?"

,,Bude Agony v pořádku?" pohlédne na ni ode dveří aby se aspoň tak mohl přesvědčit, že je stále tady. 

,,Doufám, že bude." přistoupím k oknu a zadívám se ven. Pravdou je, že jsi nejsem vůbec jistý jestli se ještě vůbec někdy probudí. ,,Víš, Honeste. Nikdy jsem nepochopil a asi ani nepochopím vztah, který máte mezi sebou utvořený."

,,Pane, můžete si být na sto procent jistý, že mezi námi se nikdy nic nestalo a nikdy nestane!" začne vyděšeně žvanit až nepřirozeně vysokým hlasem. Pouze se nad tím zasměji.

,,Honeste." oslovím ho opět. Otočím se čelem k němu a "odhodím" na chvíli svou masku budovanou několik set let. ,,Prosím, odpusť mi vše co jsem Ti kdy řekl nebo udělal a jako poděkování, že jsi to s se mnou vydržel, Ti chci věnovat milión v hotovosti." 

,,To rozhodně nemůžu přijmout." překvapeně se na něj podívám a nejsem si jist, co teď úplně říci. ,,Revengere. Jsem rád za Vaši upřímnou omluvu a já ji přijímám. Ale tenhle obnos peněz nemohu." usměje se na mě.

,,Je to málo nebo -" navážu na částku, kterou jsem mu nabídl.

,,Ta částka je až moc velká." zasměje se rozpačitě. ,,Nechci Vám být ničím zavázán."

,,Honeste. Prosím. Nevykej mi. Už ne. Byli jsme přátelé a já bych to velmi rád znovu napravil." zakývu hlavou a dám mu dlaně na ramena. ,,Vím, že činy, které jsem udělal nemohu nijak odčinit ale chci Tobě a Tvé rodině poskytnout lepší domov."

,,Jak Víte-" zavře oči. ,,-teda víš..."

,,Vždyť víš, že jsem ten, kdo si všechny prověřuje a navíc umím číst myšlenky, takže ... Jen prosím, neodmítej." podám mu obrovskou hnědou tašku. ,,Prosím. Pro mě peníze už nemají žádnou cenu. Chci je dát aspoň někde, kde budou využity a bude s nimi naloženo správně." vložím mu ji do rukou.

,,Ani nevíš jak moc jsem Ti teď vděčný." šťastně se na mě podívá. ,, Jsem rád, že se zase vracíš do své pravé tváře." řekne před tím než odejde.

Otočím se zpět k oknu a chytnu se za spánky. Bodavá bolest mi prostupuje hlavou až do očí. Hlasitě syknu. Nemůžeš se chovat jako holka. Ozve se ten spropadený hlas, který tak moc nesnáším. Můj dobrý pocit z dobrého skutku netrval ani dvě minuty. ,,Jdi doprdele." syknu a chytnu se dlaněmi parapetu. Víčka stisknu silně k sobě. Moc dobře víš, co jsi udělal své matce. Nikdy se nezbavíš své pravé tváře. Jsi bestie. Jsi vrah. ,,To nebyl já. Nebylo to mé pravé já." zavrčím a hlasitě vydechnu. Moc dobře víš, že ty máš její krev na svých rukách. Stejně tak máš krev mnoha dalších lidí na svých dlaních.

***
Dotaz autorky:
Myslíte si, že Revengerovi zůstane dlouho tohle milé chování?
***