Ona.
Opět se dívám na parkoviště z kavárny a čekám. Dva týdny jsem jej neviděla. Co se s ním stalo? Čekám na toho muže, co mi tak pobláznil hlavu. Který má mé srdce ve svých spárech a může si s ním dělat co chce. A já ho nechávám.
,,Tady máte čaj." Ozve se číšník a položí mi jej na stůl. Tiše poděkuju a sklesle se podívám na páru co stoupá z horkého čaje.
,,Co tak sklesle?" Ozve se naproti mně a já se leknutím bouchnu kolenem do stolu, čímž se mi podaří vylít čaj. Podívám se na Revengera, kterému na tváři pohrává úšklebek.
,,Kde jsi byl!?" Vyhrknu hned a nahnu se přes stůl, abych ho políbila. On se však odtáhne a opře se opěrku židle, díky čemuž na něj nedosáhnu.
,,Měl jsem toho hodně na práci. " Řekne ironicky poslední slovo. Nakrčím obočí a obejmu dlaněmi horký hrnek. Jasně. Spíš mě nechtěl mít po boku. Chtěl se mě akorát zbavit. Proč mi to vlastně vadí? Takhle to mám celý život. Utřu si slzy, které mi zmáčely tváře.
,,Nebreč. Prosím." Ozve se a letmým dotykem palce, mi setře slzy. ,,Nechtěl jsem se tě zbavit. Potřeboval jsem nějaký čas a ty taky. " Udělá grimasu podobnou úsměvu.
,,Já nechtěla žádný čas. Nežádala jsem se tě o to!" Řeknu rázně a upiji si čaje.
,,Nevyskakuj si!" Sykne podrážděně ale se mnou to nijak nehne. Zažila jsem s ním i horší věci. Odfrknu si.
,,A proč ses vlastně vrátil?" Zeptám se s nezájmem.
,,Nudil jsem se." Odvětí. Jasně. Jakou odpověď jsem asi čekala. Pozornost zaměří na číšníka, který přišel k našemu stolu.
,,Chcete si něco objednat?" Zeptá se zdvořile a pousměje se na nás.
,,Ne! A běžte, rušíte." Odmávne ho rukou a číšník se co nejrychleji odebere pryč.
,,Co si myslíš, že děláš! Nic neudělal!" Bouchnu rukou do stolu.
,,Kdybys jenom věděla, co se mu honilo hlavou! Takové prasárny! Říkám ti, že ten dlouho žít nebude."
,,Přestaň! Přestaň se chovat jako zrůda Revenge!" Chytnu ho za ledovou ruku.
On se však rozesměje. ,,Já jsem zrůda, Agony!" ,,Ale dobře. Nejsem tady jenom kvůli tomu, že jsem se nudil. Dnes přijde má matka a chci aby jsi tam byla." Narovná se na židli, načež se hned usměje a já netuším proč.
,,Půjdu." Odpovím mu.
,,Na výběr jsi ani neměla." A sebevědomý narcis je zpět.
ČTEŠ
STUPID SHEEP
VampireLáska ke mně Tě natolik zaslepila, že jsi nebyla schopna vidět mou pravou tvář. Ty stupidní malá ovečko. Příběh je psán z pohledů dvou osob. Ze začátku jsou kapitoly kratší ale postupně se prodlužují.
