STUPID SHEEP

47.

Ona.

Bolestně jsem sykla a vydechla. Proč mě celé tělo tak moc bolí? Spadla jsem snad z postele ve spaní? Otevřu pomalu oči a zamžourám do divně světlé místnosti. Uslyším pravidelnou, protivně pískovou melodii, kterou už odněkud znám. Otočím hlavu doprava a uvidím nemocniční přístroje.

,,H-haló?" Přeskočí mi hlas . Nepříjemně polknu, kvůli suchosti v puse. Měl by tu být nějaký zvonek nebo tlačítko,aby přišel doktor. Zabrouzdám očima po přístrojích, až spatřím malé tlačítko visící nad mou hlavou. Zvednu ruku a zmáčknu ho. Nervózně se ošiju a zkousnu si ret. Cítím se osamoceně. Jako kdyby nějaká část mě chyběla. Z přemýšlení mě vyruší otevření dveří a následné rychlé kroky.

,,Slečno! Vy jste vzhůru!" Řekne radostně muž v bílém plášti. Usuzuji, že je to nejspíše doktor. ,,Jak se cítíte? Máte bolest hlavy? Je vám špatně? Kolik vidíte prstů?" Začne na mě pálit jednu otázku za druhou. Proboha dejte mi napít.

,,Vod-u." Heknu unaveně a zavřu oči.

,, Prosím?" Nepochopil to snad?
,, Žízeň!" Syknu naštvaně.

,,Ach, jistě." Uslyším jak nalévá vodu do sklenky. Ovane mě lehký vánek, když se ke mně přiblížil.

,,Tady máte." Řekne tiše. Otevřu znova oči a natáhnu ruku po sklenici. Doktor ale uhne.

,,Jste ještě slabá, neudržela by jste ji. Byla jste dlouho v kómatu."
Podívám se na něj udiveně a on mi přiloží sklenku k ústům. Hltavě začnu pít, až se začnu lehce dusit. Odkašle si a náhle syknu nad velkou bolestí břicha. Dá sklenici zpět na stolek.

,,Báli jsme se, že vás ztratíme." Usměje se smutně.

,,Co se mi stalo?" Zamračím se nechápavě.

,,Prvně jste omdlela. V den, kdy jsem měl dojet na kontrolu. A poté jste nám začala krvácet a upadla jste do kómatu - " odmlčí se a já se na něj tázavě podívám.

,,Měla jste i zastávu srdce a kvůli tomu jsme vám museli-" přeruší jeho řeč náhlý rámus v místnosti.

,,Agony!" Šeptne u mé tváře známý chraplavý hlas. ,,Jsi vzhůru." Obejme mě silně Revenger. Já se však kvůli šoku, nevzmůžu na žádnou reakci. Odtáhne se ode mě a usměje se. Zaraženě jsem na něj hleděla několik dalších sekund. On se po chvíli zamračí a podívá se na doktora, který nám momentálně nevěnoval pozornost a něco si zapisoval do papírů.

,,Je v pořádku?" Upoutal jeho pozornost.

,,Podle chvilky,co jsem měl možnost se slečnou mluvit, je v pořádku. Ale samozřejmě musíme udělat testy. Pro jistotu." Cvakne propiskou, kterou si dá do kapsy pláště.

,,Teď mě omluvte. Musím si jít zařídit pár věcí." Odejde a zůstaneme tu jenom my dva. Podívám se na Revengera, který mě už pozoruje.

,,Nechceš semnou mluvit?" Zeptá se a sedne si na kraj postele.

,,Chci." Řeknu tiše. ,,Tak co se děje?" Zamračím se a hluboce vydechnu, čímž mě zabolí břicho.

,,Vážně se ptáš co se děje? Právě jsem se dozvěděla, že jsem omdlela, vykrvácela, byla v kómatu a měla zastávu srdce. Vždyť já už mohla být mrtvá!" Začnu každým slovem zvyšovat hlas.

,,Blbě jsem se zeptal." Prohlédnu si opět jeho tvář, která se tváří vlídně.

,,A ke všemu ještě něco nevím, protože mi to doktor nestihl říct! A ty se chováš až moc hodně a já nevím co si myslet." Promnu si obličej, když vtom mi to docvakne.

,,Agony-"

,,Dítě!" Přeruším ho.

,,Agony!Ne!" Snaží se na sebe upozornit. Ale marně. 

,,Co je s dítětem?!" Strhnu ze sebe peřinu a vyhrnu nemocniční košili nahoru. ,,Co se s ním stalo?!" Vyjeknu hystericky, když uvidím dlouhou, červenou jizvu na břiše.