That boy

10. Příjemný den

Měli jsme tři batohy s jídlem a pitím. Jeden jsem vzala já. I když mi Tom i Nash říkali, že to vezmou, tak jsem to chtěla vzít já, protože jsem si připadala, jako bych tam byla zbytečně.

Další dva batohy vzal Nash a Jack.

Vedli nás pan a paní Greenovi. Za nimi šli Nash se Sarah a jako poslední jsme šli my s Jackem. Museli jsme, aby to přece vypadalo, že spolu chodíme.

Najednou si Jack se mnou propletl ruce a mnou projel zase ten pocit, který jsem neznala. Ten příjemný pocit.
Chtěla jsem ty naše ruce rozpojit, ale Jack stisk zesílil, takže jsem neměla šanci.

„Jacku, pusť mě" řekla jsem a snažila se osvobodit z jeho sevření.
„zapomněla jsi na naší dohodu?" Zeptal se a já se jen zamračila a přestala se snažit osvobodit.

„hodná" řekl a já ho druhou rukou bouchla do ramene. Na to se jen zasmál.

„tak co vy dvě hrdličky, plánujete nějakou společnou budoucnost?" Připojila se k nám Sarah.

„jo" „ne" řekli jsme s Jackem naráz.
„ehm.. teda jo, ale moc ne" řekla jsem totální blbost. Jack se na mě vražedně podíval. Jen jsem se nervózně zasmála.

„aha" řekla nechápavě Sarah.

„Jacku, proč jsi mi nikdy neřekl, že spolu s Rose chodíte do třídy?" Zeptala se Sarah Jacka.

„nebyla vhodná chvíle" řekl a falešně se na ní usmál.

„jo, jasně. Ty bys tu vhodnou chvíli nikdy neměl, co" řekla a Jack to po ní zopakoval. Jak malý dítě.

„Jacku, nechovej se jako malý dítě" okřikla jsem ho.
„promiň, mami" řekl ironicky a my se Sarah jsme obě protočily očima. A hned na to se zasmály.

Po nějaký chvilce se Sarah zas přidala k Nashovi.

„hlavně o tomhle nikomu neříkej," řekl Jack vážně a díval se přitom na mě. „ani tý tvojí šílený kamarádce" dořekl ještě.
„hej" řekla jsem a opět ho bouchla do ramene.
„jmenuje se Ema a není šílená" řekla jsem a zavzpomínala na svojí hnědovlasou kamarádku.

„jo, jasně Ema. Tak jí taky nic neříkej" řekl a já se na něj provinile usmála. Můj výraz říkal čisté promiň.
„no to si děláš srandu, ne?" Rozkřikl se, ale pak se hned zase ztišil.
„proč jsi jí to řekla?" Pokračoval v šeptání.
„protože to je moje nejlepší kamarádka. Ona to nikomu neřekne, neboj" ujišťovala jsem ho.
„jasně" řekl a díval se před sebe. Pak začalo být ticho. Nebylo to to trapné ticho ani to příjemné. Prostě ticho.

„co vůbec rád děláš?" Prolomila jsem to ticho mezi námi.
„to tě nemusí zajímat" zazubil se na mě.
„musíš být pořád tak hnusnej?" Zeptala jsem se, ale nebyla to otázka, spíš taková řečnická otázka. Chápete.
„jo" odpověděl.
Odfrkla jsem si a dál jsme pokračovali už bez mluvení.

Asi po dvaceti minutách jsme konečně dorazili na místo. Bolely mě nohy, zrychleně jsem dýchala, ale musím říct, že to stálo za to.
Všude krásná krajina. Jasně modrá obloha, na které jasně zářilo slunce a hezky zelené stromy.

Sedli jsme si na lavičky, které tam byly vyrobené ze dřeva a jen tak odpočívali.
Měli jsme s sebou každý termosku, kde jsme měli horké čokolády.
Jack seděl vedle mě a pořád mě držel za ruku. Byl to hezký pocit, i když to jenom hrál.
Podíval se na mě a upřímně se na mě usmál. Takový úsměv jsem u něj ještě neviděla. Byl tak čistý a upřímný.
Tenhle okamžik byl jeden z mých nejhezčích okamžiků. Samozřejmě mi tady chybí máma a Ema, ale je to hezký i takhle.

Asi po dvou hodinách jsme se rozhodli, že už půjdeme zpátky.
Cestou zpátky už jsem ale šla se Sarah. Chtěla jsem aspoň s někým muvit a s Jackem se to nedalo.

Když jsme došli domů, tak jsem se rozhodla, že si dám rychlou sprchu.
Vzala jsem si čisté spodní prádlo, čisté oblečení a šla do koupelny.

Osprchovala jsem se, oblékla a šla do kuchyně za Juliet.

Něco vařila. Předpokládám.

„chcete s něčím pomoc?" Zeptala jsem se slušně.
„kdybys byla tak hodná. Mohla bys nakrájet tu okurku a ty rajčata?" Zeptala se mile paní Greenová.

„jo, jasně" řekla jsem a dala se do toho.
„Tom a Nash vymysleli, že se bude dneska opékat, tak to musíme nějak připravit" řekla s úsměvem Juliet.
„aha" řekla jsem jenom, protože jsem nevěděla, co jinýho říct.

Po chvíli do kuchyně přišla i Sarah a pomohla nám s přípravou.

„Tom a kluci šli nasbírat nějaké dřevo" řekla Sarah a vzala si taky nůž a začala krájet.
My s paní Greenovou jsme jenom přikývli.

Tom a kluci už venku rozdělovali oheň a my jsme nosily ven nějaké jídlo, které se bude opékat.

Když už bylo všechno nanošené, oheň rozdělaný, tak jsme si sedli okolo ohně, opékali a povídali si. Dokonce mluvil i Jack a smál se.

Po nějaké chvilce nám došlo dřevo, protože tohle dřevo rychle hořelo, tak taky rychle došlo.

„dojdu ještě pro nějaké dřevo" řekla jsem a vstala.
„ne, Rose. Nepůjdeš sama do lesa takhle večer. Půjdou kluci, pojď sedni si." Řekla paní Greenová.

„to je dobrý, když jsem byla malá, tak jsem chodila pořád s tátou pro dřevo" řekla jsem a trochu posmutněla, když jsem si vzpomněla na tu vzpomínku.

„Jacku, běž aspoň s ní, ať se jí nic nestane" řekl pan Green a Jack vstal. Jen jsem se na ně usmála a společně s Jackem jsme vyrazili pro dřevo.

„proč jsi byla nějak smutná, když jsi mluvila o tom, jak jsi jako malá chodila s tátou pro dřevo?" Zeptal se Jack najednou. Nečekala jsem, že se na to zeptá. Že si toho vůbec všiml.
„to tě nemusí zajímat" zopakovala jsem to, co mi řekl, když jsem se ho zeptala na to, co rád dělá.
„notak" řekl a naklonil hlavu na jednu stranu.
„první mi odpověz ty" vyjednávala jsem s ním.
„tak fajn. Rád píšu. Básničky. Rád hraju na kytaru a rád hraju fotbal. To je všechno. Teď ty" řekl rychle. Nejspíš proto, abych to neslyšela, ale já slyšela všechno. Naštěstí.
„ty rád píšeš básničky?" Zeptala jsem se nevěřícně. To bych do něj opravdu neřekla.
„teď máš odpovědět ty" vyhnul se chytře diskuzi o něm.
„byla jsem trošku smutná, protože jsem si vzpomněla na časy, kdy s náma táta ještě byl" řekla jsem a mykla ledabyle rameny.
„co se stalo?" Zeptal se zvědavě.
„už jsem ti odpověděla" použila jsem jeho taktiku a oba jsme se zasmáli.

Tenhle Jack byl jiný. Byl milý, neřval a normálně se s ním dalo mluvit. Divný.

Nasbírali jsme nějaké dřevo a šli zpátky za ostatníma.

U ohně jsme seděli ještě asi hodinu a půl, a pak už jsme se rozhodli to zabalit a jít dovnitř.

Všechno jsme uklidili a pomalu se každý odebrali do svýho pokoje.

Šla jsem do pokoje, kde společně se Sarah spím, převlékla se do tepláků a tílka a konečně šla spát. Dnešek byl docela dlouhý a únavný.

               __________________

x moon x