That boy

2. Dlužíš mi to

Další den jsem šla statečně do školy, se sešitem Caleba v ruce. Samozřejmě, že jsem mu tam udělala pár chyb, kterých jsem si byla vědoma, ale to si zasloužil. Nejsem jeho služka přece.

„tady máš a už ti nic nedlužím" řekla jsem sebevědomě a dala Calebovi sešit do ruky. „hm" zabručel nezaujatě a dál si hrál s míčem, který držel. „nemáš zač?" Řekla jsem s důrazem. Chtěla jsem, aby poděkoval. „jo jo" řekl, ale neodtrhl oči od míče. „příště by jsi mohl aspoň poděkovat" řekla jsem a kráčela od něj pryč. „takže za mě příště zase napíšeš úkol" řekl pobaveně. Otočila jsem se zpátky na něj. „ah, ne, nenapíšu. Ale až ti prostě někdo s něčím pomůže, tak mu poděkuj" řekla jsem trošku naštvaně, protože mě štvalo, jak je bezohledný. „díky, Dawsonová" řekl a u toho se uchechtl. Nic jsem na to neřekla a odešla do třídy na hodinu.

Zrovna jsem projížděla instagram, když na mě učitelka Moosnová promluvila. „neruším vás, slečno Dawsonová?" Řekla s vražedným pohledem. „ne, promiňte" řekla jsem a dávala mobil do lavice.

Po hodině jsem rychle vyšla ze třídy a šla ke své skříňce. „kam tak spěcháš?" Zeptala se mě udýchaně Ema, když mě doběhla. „já ani nevím" řekla jsem a zasmála se. Vytáhla jsem si učebnice a sešity na další hodinu a společně s Emou jsme na tu hodinu vyrazili.

Konečně konec poslední hodiny. Říkala jsem si, když jsem seděla v lavici na poslední hodině a za pár vteřin mělo zvonit.
Konečně zazvonilo a já se vydala opět ke skříňkám.
Viděla jsem, že jsem tady byla poslední, teda, myslela jsem si to.
„hej, Dawsonová" řekl hlas, který jsem nepoznávala. Otočila jsem se za hlasem a podívala se do hnědých očí, které patřily Jackovi.
Zarazila jsem se, protože Jacka jsem opravdu nečekala. Bylo divný, že se mnou mluvil.
„potřebuješ něco?" Zeptala jsem se a dívala se na něj tázavým pohledem.
„vlastně jo," řekl a vypadal, jakoby si něco uvědomil. „pomohl jsem ti o fyzice, že jo?" Ujišťoval se a mě to začínalo být divný. „ehm.. no, jo" řekla jsem nejistě.
„tak teď pomůžeš zase ty mě" řekl rozhodně.
„a s čím chceš pomoc?" Zeptala jsem se a on na vteřinu znejistěl.
„půjdeš se mnou na rodinnou oslavu," řekl a mě to zaskočilo.
Proč bych s ním měla, zrovna já, jít na rodinnou oslavu?
A, jak mu s tím jako pomůžu?
Pokládala jsem otázky sama sobě.
„a jak ti s tím pomůžu?" Nedocházelo mi, jak mu s tímhle tím můžu pomoc.
„všechno ti vysvětlím cestou. Buď připravená, zítra v šest tě vyzvednu" řekl a s tímhle odešel. Zůstala jsem tam nechápavě stát. Po pár vteřinách jsem si dala knížky do skříňky a šla domů. Celou cestu domů jsem nad tím přemýšlela.
Proč zrovna já? Jak mu s tím pomůžu? Co si mám jako obléct? Jaká oslava? Jeho?
Takové otázky se mi honily hlavou, než jsem došla domů. To už mě máma odreagovala.
„jak bylo ve škole, zlatíčko?" Zeptala se a vypadala šťastně. Vařečkou něco míchala v  hrnci, usmívala se a broukala si nějakou melodii.
„v pohodě, nic zvláštního," zalhala jsem, protože to s Jackem bylo zvláštní, ale to nepotřebovala vědět.
„ale ty jsi nějak víc šťastná, než obvykle" dořekla jsem a dala si do pusy okurku, kterou máma zrovna krájela.
„no to víš, dneska to bylo v práci úžasné, všechno bylo tak, jak mělo být a všechno se..." dál jsem mámu neposlouchala, protože jsem pořád přemýšlela nad tím, proč zrovna já mám jít s Jackem na rodinnou oslavu.

„..a odešel." Dořekla jsem Emě celý ten incident s Jackem, když ke mě asi v sedm přišla.
Nic neříkala, jenom jedla popcorn.
„třeba jen neměl s kým jít" řekla a mykla rameny.
„proč by měl s někým jít na rodinnou oslavu?" Zeptala jsem se a u toho nakrčila nos.
„já nevím," řekla a dala si další hrst popcornu do pusy.
„ale ty to zítra zjistíš" dořekla s plnou pusou.
„to nejspíš jo" řekla jsem nejistě.

Další den ve škole jsem se chtěla zeptat Jacka co je to vůbec za oslavu, co si mám obléct a vůbec proč já, ale samozřejmě se další den ve škole neukázal, a tak jsem se rozhodla mu napsat.

Rose: Ahoj, proč zrovna já?

Musela jsem se zeptat, protože mi to vrtalo hlavou.

Jack: Protože mi to dlužíš.

Rose: Mohla jsem ti pomoc s úkolem nebo tak něco.

Jack: Ale já chtěl, aby jsi se mnou šla na oslavu.

Rose: Proč?

Jack: Protože úkoly a ty ostatní věci si umím napsat sám.

Rose: Fajn. Co je to vůbec za oslavu?

Jack: Rodinná.

Myslela jsem, že se z těch jeho krátkých odpovědí zblázním.

Rose: Je to tvá oslava?

Jack: Ne.

No to si dělá srandu.

Rose: Tak čí?

Jack: Tety narozeniny.

Rose: A to tam nemůžeš jít sám?

Jack: Už jsem ti říkal, že ti to vysvětlím cestou.

Rose: Tak dobře, a co si mám obléknout?

Jack: Co chceš. Nikoho to zajímat nebude.

Rose: Neuškodilo by ti být trošku milý, když po mě něco chceš.

Jack: Ty mi to dlužíš.

Ah. Na to jsem mu už neodpověděla, protože mě to nebavilo a začínal mě štvát tím, jak je hnusný a bezohledný.
Dala jsem si mobil do kapsy a šla na další hodinu.

„Dawsonová, proč mám z toho úkolu čtyřku?" Ten hlas jsem poznala. Caleb. Otočila jsem se, abych k němu byla tváří v tvář.
„neumím moc matiku" trošku jsem zalhala a mykla rameny.
„máš štěstí, že to není pětka" řekl a i s jeho poskokama odešel. To jsem udělala i já a šla do třídy.

Právě sedím na své posteli a dívám se na Emu, jak se prohrabuje v mé skříni, aby mi našla nějaké oblečení, co si obléknu na tu oslavu.

„vždyť tady nic nemáš" řekla s kapkou zoufalství v hlase, ale pak se jí oči rozzářily, když se dívala někam do rohu ve skříni. Skočila tam a vytáhla mé černé šaty, které mi dala máma k šestnáctým narozeninám.

„a máme to!" Řekla pyšně a dala mi ty šaty.
„Ne, ty si nevezmu" řekla jsem a kývala nesouhlasně hlavou. Nechtěla jsem si je vzít, protože byly kratší.
„ale jo vezmeš, proč by sis je nevzala" řekla a strkala mě do koupelny. Poraženě jsem šla do koupelny, protože jsem věděla, že nemá cenu se s ní hádat. Stejně by vyhrála.
Zkusila jsem si ty šaty a podívala se do zrcadla. I já si musela uznat, že v tom nevypadám úplně nejhůř.
Vyšla jsem a Emě se oči rozzářily ještě víc.
„jsem na sebe pyšná" řekla a dál si mě přihlížela.
„tak jo, teď vlasy a make-up" řekla a u toho tleskla.
Připadala jsem si, jako bych byla v nějakém pořadu "změňte se k lepšímu" nebo něco takového.

Ema mi vlasy navlnila a na obličej mi dala jen pudr, řasenku a světlou rtěnku. Nechtěla jsem tam jít a vypadat jako klaun.

Konečně jsem byla hotová a byla jsem s Emininou prací spokojená.
Tohle uměla fakt perfektně. Kdykoliv jsem potřebovala, tak ze mě udělala princeznu.

Teď už jsem jenom čekala, než přijede Jack. Ema odešla asi před deseti minutami.
Bylo čtvrt na sedm a Jack pořád nikde.
Pomalu jsem přestávala doufat, když v tom zrovna někdo zazvonil.
Šla jsem otevřít já, protože máma musela zase do práce. Mámě jsem řekla, že jdu s kamarádem na oslavu, což byla pravda.

Otevřela jsem a tam stál Jack. Překvapivě. Měl na sobě oblek a jeho tmavě hnědý vlasy měl perfektně upravený. Takhle jsem ho ještě neviděla. Ve škole chodí jen v černém a to většinou v tričku a kalhotech.

„tak mužem už jít?" Zeptal se znuděně po chvilce.
„to ty tady máš zpoždění" řekla jsem, na to nic neřekl. Zamkla jsem za sebou a zamířili jsme k autu.

                    _____________

Doufám, že vás zatím příběh baví xd

x moon x