That boy

21. Jdem tancovat

Právě jsme s Emou v pokoji a připravujeme se na večer. Teda Ema se připravuje a já na ní jen koukám.
Nechápu, jak chtějí utéct z hotelu. I kdyby učitelé spali, tak řekli recepční, aby nikoho z nás po osmý večer nepouštěla.

„proč sedíš? Za chvíli vyrážíme" řekla Ema, zatímco si dávala do uší náušnice.
Měla na sobě černé šaty, které na sobě měly vzory bílé kytky. Zavazování měly okolo krku a vlasy si dala do drdolu. Slušelo jí to.

„já nejdu Emo" řekla jsem rozhodně.
Ema se na mě nevěřícně otočila.

„to teda jdeš. Nepůjdu tam sama. Jdeš se mnou" řekla zase Ema.

„stejně tam budeš s Jasonem. Nemám důvod tam jít" řekla jsem a zamračila se.

„ne, nebudu. Slibuju, že se budu věnovat i tobě" řekla a vzala mě za ruce, abych si stoupla.

„ale mě nevadí zůstat tady v hotelu. Navíc jsem mámě slíbila, že nebudu pít" řekla jsem.

„nemusíš pít. Jen si půjdeš trošku užít. Zábava, chápeš?" Řekla, jako bych nikdy neslyšela slovo zábava.

„no tak fajn, ale jen na chvíli" řekla jsem poraženě. Už zase mě přemluvila.

„no vidíš. Bude sranda, uvidíš" řekla a oči jí jen radostně jiskřily.

„tak, teď ti půjdeme vybrat nějaké šaty, udělat něco s vlasy a namalovat" řekla, tleskla u toho a vydala se do skříně.

Ema mi vybrala její černé šaty. Byly mi do půlky stehen, byly na tlustší ramínka a necítila jsem se v nich dobře. Sama bych si takový šaty nevzala.

„Emo, takhle tam nemůžu jít" řekla jsem, když jsem vyšla z koupelny.

„ne, ty tam takhle musíš jít. Sluší ti. Opravdu" řekla a oči jí jen zářily.

„myslíš?" Zeptala jsem se a neschovávala svou radost. Sice bych si ty šaty sama nevzala, ale neřekla jsem, že nejsou hezký. Jen trochu víc odvážnější.

„jo, pojď. Natočíme ti vlasy, a pak tě trošku namaluju" řekla Ema a já si sedla na židli.

Zrovna, když mi Ema dodělávala poslední úpravy ohledně mého make-upu, někdo zaťukal. Ema šla otevřít a já se na sebe zatím dívala do zrcadla. Zase ze mě udělala někoho jiného. Musela jsem uznat, že mi to slušelo. Jak ona to jen dělá?

„Dawsonová, ty nejdeš?" Ozvalo se hlas a já podle hlasu poznala, že je to Caleb.

„jo, jdu" řekla jsem a otočila se ke dveřím. Spatřila jsem Caleba, Kaie a Jasona. Caleb na mě překvapeně koukal a já se tomu uchechtla.

„kam se poděla Rose?" Zeptal se Kai a já ho bouchla do ramene.

Vyšli jsme všichni ze dveří a já si uvědomila, že tady není Jack.

„kde je Jack?" Zeptala jsem se jich.

„prej nejde. Kluci za ním byli" řekl Caleb.

„tak to ne. Plánovali jsme, že tam půjdem všichni, takže jde s námi" řekla rozhodně Ema.

„kde má pokoj?" Zeptala se ještě.

„půjdu s tebou" řekl Jason a spolu odešli pravděpodobně pro Jacka.

My tři tam stáli a panovalo mezi námi trapné ticho.
Šoupala jsem nohama a nevěděla, co říct nebo, co dělat. Ani jeden z nás nic neřekl, jen jsme čekali.

Byla jsem vděčná, když jsem viděla přicházející Emu a s ní i Jasona a Jacka. To znamená, že ho Ema přemluvila. Nedivím se.

„takže tě bohužel přemluvila" řekl Caleb a díval se na Jacka.