That boy

44. Ty a Jack?

Když Jack odešel, vytáhla jsem si mobil a napsala Calebovi zprávu.

Rose: kde jsi? Hledala jsem tě.

Po pár vteřinách mi přišla odpověď.

Caleb: taky jsem tě nemohl najít. Jeli jsme ještě s pár klukama do klubu. Přijď, jestli chceš :)

To si ze mě dělá srandu, ne? On si jen tak odejde a nic mi neřekne. To je fakt super.

Mobil jsem dala zase do kapsy a nechtěla to dál řešit. Počkám na Jacka, vezmu si ten led a půjdu domů.

Dveře se otevřely a v nich stál Jack s ledem. Opět jsem z jeho výrazu nemohla nic vyčíst.
Přešel ke mně a opět mi tílko vyhrnul. Já se rukama opřela o postel a pozorovala ho.

Opatrně se toho bolestivého místa dotkl a já opět znervózněla. Za celou dobu, co se díval na mé břicho, se na mě ani jednou nepodíval.
Položil mi zmrzlou zeleninu na to místo a já sebou cukla, protože to bylo strašně ledový.

„tak jo, mělo by tě to za chvíli přestat bolet" řekl a konečně se na mě podíval. Já už si chtěla tu zeleninu na tom břichu držet sama, protože proč by mi to měl držet on. Když jsem chtěla tu zeleninu chytit, dotkla jsem se jeho ruky, ale on jí dal po chvíli pryč. Bylo tam ticho a dusno. Nevěděla jsem, jestli mám něco říct. Nevěděla jsem ani, co bych měla říct.
Tu zeleninu už jsem položila na stolek, protože začala tát. Tílko jsem si stáhla zase dolů a Jack si stoupl. Já udělala to samé, ale nevěděla jsem, že u sebe budeme až tak blízko. Díval se mi do očí stejně tak, jako já jemu.

„děkuju" poděkovala jsem mu za ten led a za pomoc.
On nic neříkal. Jen se na mě pořád díval a stál na místě. Najednou jsem ucítila, jak se svými konečky prstů dotýká mé ruky. Začala jsem rychleji dýchat. Podívala jsem se na naše ruce, a pak se zas koukla na něj. Pak svou ruku přemístil k mé tváři a pramínek vlasů mi dal za ucho. Začal se přibližovat a já udělala to samé. Naše rty se spojily. Mnou projela vlna elektřiny a mé srdce začalo bít ještě rychleji.
Jack mi odpovídal s takovou láskou a opatrností, jako by to bylo naposledy, co mě vidí.

Když jsem si ale uvědomila, co to dělám, hned jsem se odtáhla. Nechápavě se na mě podíval.

„promiň.. ehm.. já.. ty máš Kaylu a já Caleba. Tohle se nemělo stát" řekla jsem rozpačitě a sedla si na postel. Hlavu jsem si dala do dlaní a nevěděla, co mám dělat.

„jo, to máš pravdu. Promiň, už se to nestane" řekl, ale já se na něj nepodívala. Nemohla jsem pořád pochopit, co jsem to udělala. Nikdo z nás nic neříkal a já po chvíli slyšela jen kroky, které se pomalu vzdalovaly.
Co jsem to udělala? Jak jsem to mohla Calebovi udělat? Jak tohle Calebovi vysvětlím.. sakra.

Vstala jsem z postele a vydala se ven z pokoje a z celého domu. Vyšla jsem z domu a rozhlížela se všude kolem. Nevěděla jsem, kde to jsem, takže jsem nevěděla, kudy jít domů.

„můžu tě svíst, jestli chceš" ozval se známý hlas za mnou. Otočila jsem se a tam stál překvapivě Jack.

„to je dobrý.. já.. zavolám si taxíka" řekla jsem rozpačitě.

„notak, pojď" řekl a prošel kolem mě k autu. Já si jen povzdechla a šla za ním.

„tys nepil?" Zeptala jsem se, když jsme si sedli do auta.

„ne, mám tady auto" odpověděl a trochu se pousmál.

„hele.. to, co se stalo.." začal Jack, ale já ho přerušila.

„nech to být" nechtěla jsem se o tom bavit. Měla jsem teď plnou hlavu toho, jak tohle vysvětlím Calebovi. Nepotřebovala jsem se o tom ještě teď bavit s ním.
Jack mi na to už nic neřekl a zbytek cesty ubíhal v tichosti.

„díky" řekla jsem, když jsem vystoupila z auta. Jack mi na to jen přikývl a odjel pryč.
Vešla jsem do domu a zjistila, že máma není doma. Napustila jsem si do sklenice vodu a napila se. Šla jsem do pokoje, kde jsem si jen lehla a po chvíli přemýšlení usla.

                   -----------------

„ty a Jack?" Vykřikla potichu Ema, když jsem jí řekla o Jackovi a mně. Dívala jsem se do země a nevěděla, co mám dělat. Byly jsme ve škole za rohem. Nikdo tady nebyl, takže jsme o tom mohly mluvit.

„jak to mám Calebovi vysvětlit? Neodpustí mi to" řekla jsem zklamaně a pořád se dívala do země.

„byla to chyba, ne?" Začala Ema a já jí na to jen přikývla.
„lituješ toho, takže jsi to udělat nechtěla. Nic mu neříkej a zapomeň na to" řekla Ema a pohladila mě po ramenu. Já se na ní nechápavě podívala.

„musím mu to říct. To by nebylo fér." Řekla jsem s očima upřenýma na Emu.

„kdybys toho nelitovala, tak bych souhlasila, abys mu to řekla, ale když víš, že to byla chyba a už to neuděláš, tak mu to říkat nemusíš. Zbytečně bys zničila váš vztah." Opět mě přesvědčovala.

„tak jo. Dneska mu to zatím neřeknu. Uvidím, jak se rozhodnu potom" řekla jsem s těžkostí v hlase a zhluboka se nadechla.

„tak pojď, musíme na hodinu" řekla už s úsměvem Ema a táhla mě za ruku do třídy.

Po hodině jsem byla už u skříňky a dávala si tam učebnice.

„ahoj, proč jsi za námi včera nepřišla?" Zeptal se mě s úsměvem Caleb, který ke mně právě došel.

„byla jsem unavená, tak jsem šla domů" řekla jsem s falešným úsměvem, kterého si Caleb nevšiml.

„Rose!" přiběhla ke mně Mell.

„ahoj" pozdravila jsem jí s úsměvem. Dlouho jsem se s ní neviděla, i když chodíme do stejné školy.

„ahoj, Calebe" řekla směrem ke Calebovi, který se na ní jen falešně usmál. Sourozenci.

„nechceš se mnou jít dneska na nákupy? Potřebuju nějaké šaty" zeptala se mě a ruce měla spojené.

„jo, jasně. Proč ne" uchechtla jsem se a ona mě objala.

„přijdu pro tebe ve tři" řekla, a když jsem jí na to přikývla, rozutekla se někam pryč.

„myslel jsem, že dneska budem spolu" řekl Caleb a uchechtl se. Otočila jsem se s úsměvem na něj.

„příště" řekla jsem a mykla ledabyle rameny. Na to mi dal Caleb krátkou pusu a já se cítila pořád provinile kvůli tomu s Jackem.

„tak příště, zatím ahoj" řekl a odešel.

                 _______________

Dneska trochu kratší :D

x moon x