„Rose, vstávej" budil mě mámin hlas. Jen jsem nesouhlasně zabručela a otočila se na druhou stranu. Nevím, kolik je, ale cítím, že je to strašně brzo a já nechci vstávat brzo.
„Rose" opět mámin, teď už nepříjemný hlas.
„co se děje?" Zeptala jsem se a podívala se na ní.
„jdeme nakoupit, tak vstávej. Za třicet minut vyrážíme" odpověděla a já na ní vykulila oči. Podívala jsem se na hodiny. Devět hodin. To snad ne.
„proč?" Zeptala jsem se a doufala, že mě nechá doma.
„protože jsem to řekla a teď už vstaň" řekla a usmála se na mě. Má nějak dobrou náladu.
S povzdechnutím jsem vstala, a mezitím máma odešla z pokoje.
Na sebe jsem si vzala jen rychle černé džíny a černou mikinu. Nechtělo se mi vymýšlet něco složitějšího. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku a šla za mámou dolů. Už seděla připravená a s úsměvem na tváři.
--------------------
„no vidíš a neublížilo ti to" řekla máma, když už jsme vycházely z obchodu i s taškami.
„tím si nejsem tak jistá" zavtipkovala jsem a máma se uchechtla.
Sedly jsme si do auta a já zapla rádio. Na mobilu zazněl zvuk oznamující novou zprávu, a tak jsem si vzala mobil do ruky.
Jack: tak, jak to dopadlo s Calebem?
To se mu někdo naboural do mobilu?
Rose: v pohodě. Zůstaneme kamarádi :)
Proč se mě na to ptá až dneska? A vůbec.. proč se mě na to ptá?
Jack: tak to je super
Jack: potřebuju s něčím totiž pomoc.
Já věděla, že za tím něco je.
Rose: to jsem si mohla myslet. Tak s čím?
Jack: to ti řeknu, ale až sem přijdeš.
Rose: napiš mi to teď.
Jack: notak.. pak mi s tím nepomůžeš :)
Rose: tak fajn, ale máš štěstí, že na dnešek nic nemám. Kam mám přijít?
Jack: no ke mně :)
Rose: tak za dvě hodiny tam budu.
Jack: ok.
Takhle se naše konverzace ukončila a já mobil zase schovala do kapsy.
„dneska se zastavím u Greenových" řekla jsem mámě, aby věděla, že dneska doma nebudu moc dlouho.
„proč?" Zeptala se a nakrčila obočí.
„Jack potřebuje s něčím pomoc" řekla jsem popravdě a máma mi na to jen přikývla.
----------------------
Právě stojím před domem, který patří Greenovým. Mám na sobě černé trhané džíny a bílé tílko.
„ahoj, Rose" řekla nadšeně paní Greenová a objala mě. Objetí jsem jí s úsměvem vrátila.
„Jack je u sebe v pokoji" řekl a s úsměvem.
„děkuju" poděkovala jsem a vydala se po schodech nahoru.
Zaťukala jsem na Jackovo dveře a čekala až mě pozve dál.
„dále" ozvalo se hned, a tak jsem vešla dovnitř.
Jack seděl na posteli a dělal něco na mobilu.
„ahoj" řekla jsem a mezitím zavřela dveře.
ČTEŠ
That boy
Romance„...a tím to taky dneska skončí. Nebudu proto na tebe milej" řekl. „takže před nimi si hraješ na to, že jsi na mě milý, hodný a nevím co, a když jsme sami, tak jsi na mě hnusný a chováš se jako idiot." Zvýšila jsem malinko hlas. „jo, přesně tak to j...
