Když nám došel dech, odtáhli jsme se od sebe. Dívali jsme si navzájem do očí. Divné bylo, že to vůbec divné nebylo.
„jak je možný, že jsi na mě dvakrát zapomněla?" Prolomil ticho Jack svou poznámkou s uchechtnutím a já se zčervenala.
„asi to nebylo nijak důležitý" odpověděla jsem a taky se uchechtla. Nechtěla jsem svou nervozitu na sobě dát znát.
„jsi vtipná, Rose" řekl a dal mi krátkou pusu na rty, ze které jsem měla zrychlený dech. Poté si šel lehnout na postel. Já nad jeho egem jen protočila očima a šla za ním.
Nevím, co tohle všechno znamená. Nevím, proč se najednou takhle Jack chová, ale nechci se ptát. Nechci se ptát, protože to nechci zkazit. Možná bychom si o tom měli promluvit, ale ne dneska. Ne v tuhle chvíli.
„nad čím přemýšlíš?" Zeptal se Jack, a tím mě z přemýšlení vyrušil.
„nad ničím" odpověděla jsem s úsměvem.
Někdo zaťukal, a tak jsme se oba podívali na dveře.
Po chvíli se otevřely a v nich stála paní Greenová.
„dobrý den" pozdravila jsem jí hned s úsměvem. Měla v ruce misku chipsů a na tácku dvě sklenice s pitím.
„ahoj, Rose. Přinesla jsem vám něco k jídlu a pití. Jack by ho totiž sám pravděpodobně neudělal" řekla Juliet (paní Greenová = Jackovo máma).
Na to jsem se uchechtla a podívala se na Jacka, který zrovna protočil očima, na což jsem se ještě víc usmála.
„děkujeme" poděkovala jsem jí s upřímným úsměvem.
„tak já vás nechám" řekla Juliet a po zadu šla ke dveřím.
„díky, mami" řekl Jack ironicky. Na to Juliet protočila očima a za sebou zavřela dveře.
„proč jsi na ní takový?" Zeptala jsem se ho s uchechtnutím.
„nejsem" odpověděl s úsměvem a s myknutím ramen. Nevěřícně, ale s úsměvem jsem zakroutila hlavou.
„Rose, chytej" řekl a hodil mi chipsu. Já to nečekala, a tak jsem jí nechytla, takže tím pádem spadla na postel.
Hodila jsem po Jackovy znuděný pohled, na což se na mě podíval s úsměvem od ucha k uchu, což mě donutilo se usmál. Opět ty jeho roztomilý ďolíčky. Ach.
Potom si vzal chipsu, hodil jí do vzduchu a samozřejmě, že jí chytil do pusy.
„takhle se to dělá" řekl pyšně a s vítězným úsměvem se na mě podíval.
Já jen nevěřícně, ale pořád s úsměvem zakroutila hlavou.
„jak jste se vůbec dostali z restaurace do klubu?" Zeptal se s uchechtnutím a s upřeným pohledem na mně Jack.
„když jsme dojedli, tak to někdo navrhl. Už nevím kdo" odpověděla jsem mu s uchechtnutím.
„jakto, že tě tam vůbec pustili?" Pokračoval Jack s otázkami, ale na tváři mu pohrával pobavený úsměv.
„víš.. když máš kamaráda, který zná majitele klubu, není to tak těžký" řekla jsem a s pyšným úsměvem jsem se na něj dívala. S úsměvem zakroutil hlavou.
„teď jsi mi tak připomněla.. Sarah zítra pořádá nějakou párty a měl jsem tě pozvat, tak tě zvu" řekl se znuděným výrazem, ale přesto s úsměvem na tváři.
Sarah? Tu jsem dlouho neviděla. Vlastně ani Nashe a ani Nikol s Camem, ale Nikol mi teda moc nechybí.
„ty tam půjdeš taky?" Zeptala jsem se.
„ne" řekl a zazubil se na mě.
„notak. Pojď taky, bude sranda. Dlouho jsem Sarah s Nashem neviděla" přemlouvala jsem ho a dělala na něj psí oči, na což se zasmál.
ČTEŠ
That boy
Romance„...a tím to taky dneska skončí. Nebudu proto na tebe milej" řekl. „takže před nimi si hraješ na to, že jsi na mě milý, hodný a nevím co, a když jsme sami, tak jsi na mě hnusný a chováš se jako idiot." Zvýšila jsem malinko hlas. „jo, přesně tak to j...
