That boy

60. Dobré ráno, Jacku

„vy dva?" Zeptala se nechápavě Sarah a prstem ukázala na mě a na Jacka. Jack se na mě podíval a já nervózně polkla.

„to není tak.." začala jsem a koktala.

„tak, kde js-" nedořekla máma, která právě přišla a nechápavě otevřela pusu.

„Rose.. co se tady děje?" Zeptala se pořád nechápavá máma.
Cítila jsem, jak se začínám červenat a ruce se mi začaly potit jako snad nikdy předtím.

„já ti to vys-" chtěla jsem mluvit, ale máma mi do toho skočila.

„tak proto jsi chtěla zůstat tady?" Zeptala se a nevím, jestli byla naštvaná nebo ne.

„ne.. já nevěděla, že zůstane i Jack" řekla jsem popravdě. Podívala jsem se na Jacka. Ten vypadal zmateně, ale možná i klidně.

„můžete nás nechat prosím o samotě?" Zeptala se máma s menším úsměvem a podívala se na všechny kolem.
Sarah se na mě podívala s menším úsměvem a tím říkala drž se a zároveň promiň.
Nejspíš si myslí, že je to její chyba, ale to rozhodně není. Měla jsem mámě o Jackovi říct už dřív a ne jí to tajit. Co jsem si myslela? Že na to nikdy nepřijde?

Jack se na mě podíval a já se na něj jen jemně usmála. Už odešel taky. Máma zavřela dveře a přela ke mně.

„vy dva spolu jste?" Zeptala se klidně a dívala se na mě.
Rozhodla jsem se jí říct pravdu.

„jo.. teda já nevím.. nic jsme si neřekli, ale vypadá to tak. Promiň, že jsem ti to neřekla dřív." Řekla jsem popravdě a provinile. Opravdu jsem se cítila blbě.

„Rose.. víš, že mi můžeš říkat všechno. Nezlobím se, jen mě to překvapilo, když o tom vůbec nevím" řekla a pohladila mě po vlasech.

„já vím.. promiň" řekla jsem ještě a objala jí.

„tak jo.. pojď, půjdem ke Greenovým. Koupili jsme oběd" řekla máma a odtáhla se ode mě.
Vyšly jsme z našeho pokoje a došly k pokoji Greenových. Měli otevřený dveře. Nejspíš pro nás. Vešly jsme dovnitř a samozřejmě se na nás všichni začali dívat. Nejspíš jim to Jack už taky řekl, protože Greenovi se mile usmívali.
Jack vypadal naštvaně. Nevím proč. Sarah s Nashem seděli u stolu a taky se usmívali. No a Daniel jen tak postával a měl neutrální výraz. Připadala jsem si jako kdybych právě neudělala maturitu nebo tak něco.

„tak půjdeme se naobědvat?" Zeptala se Juliet a sedla si ke stolu. No.. spíš to oznámila, a tak jsme si tam všichni sedli taky.
Jack seděl naproti mně, a tak jsem mu věnovala nechápavý pohled, protože jsem nevěděla, proč je naštvaný. On ale nad tím jen mávl rukou, a tak jsem to prozatím nechala být.
U večeře se všichni normálně bavili a za to jsem byla ráda. Myslela jsem, že bude trapné ticho, ale takhle to vůbec nebylo.

                    ---------------------

„děkujeme za večeři" poděkovala máma, když už jsme byli na odchodu.

„my děkujeme" řekla Juliet a usmála se.
Najednou ke dveřím přišel Jack, což mě překvapilo.

„můžu s tebou mluvit?" Zeptal se a díval se na mě. Usmíval se. Už nevypadal naštvaně.
Podívala jsem se na mámu, jako bych se jí ptala, jestli můžu. Ta jen jemně přikývla a já se usmála.

„jasně" řekla jsem směrem k Jackovi, ale nevěděla jsem, kam půjdem.

„nechcete si dát ještě kávu?" Zeptala se najednou Juliet mámy a Daniela. Vím, že to udělala proto, abychom mohli jít k nám do pokoje. Bylo to od ní opravdu milé.

„jo, dáme si ještě kávu" souhlasila máma a společně s Danielem šli zase dovnitř.
Já vzala Jacka za ruku a šli jsme společně do mého pokoje, kde jsme se zavřeli.

„řekla jsi jí o nás?" Zeptal se a sedl si na postel. Já si sedla vedle něj.

„jo.. takhle je to lepší" odpověděla jsem s uchechtnutím.

„a ty?" Zeptala jsem se a Jack se jen usmál.

„já ani nic říct nestihl. Sarah jim to řekla. Spíš zakřičela." Řekl a oba jsme se uchechtli.

„proto jsi byl naštvaný?" Zeptala jsem se a usmívala se.

„ne.. pak začali oni. Proč jsem jim to neřekl, že teď bude tvoje máma naštvaná, protože si bude myslet, že za to můžou oni a takový blbosti" řekl a zasmál se.
Co když nechtějí, abych s Jackem byla?

„oni nechtějí, abychom spolu byli, co?" Zeptala jsem se trochu sklesle.

„ne.. oni jsou rádi. Vždyť víš, že že mají rádi.. jen byli naštvání na mě, že jsem jim to neřekl." Řekl hned a vzal mě za ruku.

„máma je taky ráda.. nebyla naštvaná nebo tak něco" řekla jsem a uchechtla se.

„to je dobře. Už se teda konečně nemusíme skrývat" řekl a s úsměvem nadzvedl jedno obočí. Nahl se ke mně a políbil mě.

„no.. ještě to neví moji kamarádi" zarazila jsem ho a připomenula mu to.

„tak Emě to řekneš a ostatní mě nezajímají" řekl a usmál se.

„ale mě jo a nevím, jak jim to řeknu" řekla jsem popravdě.

„normálně.. budu tam s tebou, tak to můžu říct já" řekl a jemně se usmál.
Je milý, že mi chce pomoc.

„děkuju, ale já jim to řeknu" řekla jsem s uchechtnutím a dala mu pusu na tvář.

„dobře, ale teď už se tím nezabývej" řekl, dal mi na oplátku pusu do vlasů a lehl si. Já si lehla vedle něj a do pár minut jsme oba usnuli.

                     ----------------------

Ráno jsem se probudila a jako první, co jsem viděla byl Jack, který šel právě ke dveřím a chtěl vejít do druhé místnosti, kde je máma s Danielem. Jo, nejspíš mu to nedošlo.
Otevřel dveře a zarazil se. Já se potichu uchechtla, i když jsem nevěděla, co řeknu mámě.

„dobré ráno, Jacku" slyšela jsem hlas mámy a uchechtnutí Daniela.

„dobré ráno" řekl Jack a poškrábal se na zátylku. Já rychle vstala a šla za ním, aby v tom nebyl sám.

„my jsme včera nějak usli" řekla jsem a nervózně se usmála.

„my víme. Po tom, co se Jack nějak nevracel k sobě na pokoj, nám to došlo" řekl Daniel a usmál se.

„tak já už půjdu. Za chvíli pojedeme domů, tak si půjdu zabalit" řekl Jack a podíval se na mě. Já mu rukou jen zamávala a on odešel.
Já si šla sednou k mámě a Danielovi a začala snídat.

„tak.. těšíte se domů?" Zeptala jsem se, aby tady nebylo ticho.

„já už docela jo" odpověděla máma s uchechtnutím a Daniel jí na to přikývl.

„jo.. já taky" souhlasil.

„já už docela taky, i když jsme tady byli jen dva dny" souhlasila jsem s nimi s uchechtnutím.

Po snídani jsme se už vydali s Greenovými na naší cestu domů, která byla naprosto nudná.

                    ______________

Ahoj, omlouvám se, že část vyšla až teď, když měla vyjít včera😅
I tak doufám, že se vám část líbí :)❤

x moon x