S Jackem jsme šli taky do kuchyně, kde už máma začala vařit oběd.
„tak jo, oběd bude asi za hodinku hotový" řekla máma s úsměvem a sedla si k nám ke stolu.
„já už asi půjdu" řekl Jack s úsměvem a zvedl se ze židle.
„ale kam bys chodil? Teď jsi přišel a stejně za chvíli bude oběd, tak se s námi najíš" řekla máma hned a Jack se na mě jen podíval. Já jemně kývla na náznak, že může zůstat a on si poté zpátky sedl.
-------------------
„tak my půjdem nahoru a až bude oběd, tak na nás zavolej" řekla jsem a vstala ze židle. Jack si hned taky stoupl.
„dobře" řekla máma mile a my s Jackem se rozešli do mého pokoje.
Když jsem zabouchla dveře od mého pokoje, podívala jsem se na Jacka, který měl na svém obličeji úsměv.
„tak asi ještě chvíli zůstanu no" řekl a uchechtl se. Na to jsem se taky uchechtla a šla za ním.
--------------------
Další den
Právě jsem na cestě k Sarah, abych se jí zeptala na Jackovo narozeniny. Má je už zítra a já pro něj nic nemám.
„ahoj" řekla Sarah, když mi otevřela dveře. Usmívala se od ucha k uchu. Jako sluníčko.
„ahoj" řekla jsem taky s velkým úsměvem a objala jí.
Šly jsme dovnitř a rovnou si sedly do obýváku na sedačku. Vypadalo to, že nikdo nebyl doma, což bylo lepší.
„Jack má zítra narozeniny a já ani nevím, jestli je slaví, kvůli tomu, jaký je.. vždyť víš. A chtěla jsem se taky zeptat, co bych mu měla koupit nebo dát za dárek. Měla bych mu vůbec něco dávat? Co myslíš?" Vybalila jsem hned na ní a ona se na mě dívala trochu překvapeně.
„no.. on to nikdy nechce nijak slavit, ale pokaždé mu něco malého připravíme" řekla Sarah s uchechtnutím.
„já myslela, že vy dva se moc nemusíte" dořekla ještě s uchechtnutím a já si to uvědomila.
Vždyť nikdo neví, co se teď mezi mnou a Jackem děje. Vlastně skoro nikdo neví, co se mezi námi děje celou tu dobu, co spolu tak nějak víc mluvíme.
„jo.. no, my už spolu tak nějak vycházíme a jsme přece jenom kamarádi" řekla jsem rychle a nervózně si dala pramen vlasů za ucho.
„no.. my tenhle rok chceme jet na víkend do Paříže. Takhle to nebude jen pro Jacka, ale pro celou rodinu" vysvětlila mi Sarah a mě hned napadlo, že bychom s mámou mohly jet taky, když už jsme chtěly někam o prázdninách jet.
Ale nebude to blbý, když pojedeme s nimi?
„no vidíš. My s mámou taky chtěly někam jet o prázdninách" řekla jsem jen tak. Došlo mi, že by to bylo asi divné jet s nimi.
„tak můžete jet s námi. To by bylo úžasné, kdybychom tam byly my dvě spolu" vyhrkla hned natěšeně a radostně Sarah.
„já nevím.. jsou to přece Jackovo narozeniny" řekla jsem nejistě.
Jasně, že jsem chtěla jet s nimi. Byla bych s Jackem v Paříži. Už sice podruhý, ale teď by to bylo jiné. Určitě.
„Jack má narozeniny zítra, do Paříže pojedeme o víkendu" zdůraznila Sarah a já se na ní s úsměvem podívala.
„zeptám se mámy" tak na půl jsem souhlasila. Potřebuju přece ještě souhlas mámy.
„to bude skvělý. Prostě skvělý" řekla Sarah s úsměvem a já se začala taky usmívat.
Bude to skvělý.
„kde jsou všichni?" Zeptala jsem se, protože tady opravdu nikdo jiný nebyl.
ČTEŠ
That boy
Roman d'amour„...a tím to taky dneska skončí. Nebudu proto na tebe milej" řekl. „takže před nimi si hraješ na to, že jsi na mě milý, hodný a nevím co, a když jsme sami, tak jsi na mě hnusný a chováš se jako idiot." Zvýšila jsem malinko hlas. „jo, přesně tak to j...
