That boy

43. Co to se mnou dělá?

Právě jsem v koupelně a snažím se něco udělat se svými vlasy, protože asi za třicet minut musím vyrazit do školy. Moc se mi nechce dolů do kuchyně, protože vím, že mě bude ještě čekat rozhovor s mojí mámou o Calebovi. Včerejškem to rozhodně neskončilo.

Když jsem si dodělala vlasy, šla jsem do pokoje, kde jsem si oblékla trhané džíny a bílé tílko. Venku dnes má být totiž docela horko.
Došla jsem do kuchyně, kde už seděla máma i s kávou v ruce.

„tak, proč jsi mi o Calebovi neřekla?" Začala máma, jak jsem předpokládala.

„chtěla jsem ti to říct, jenže jsi to zjistila dřív." Řekla jsem a mezitím si sedla.

„dobře a kdy jste se vůbec dali dohromady?" Pokračovala dál s otázkami.

„nejspíš v ten den, kdy jsme byli na tom bowlingu" řekla jsem a cítila, jak se červenám. Jo, není mi moc příjemný se o tomhle bavit s mámou.

„tak jo, už bys měla jít do školy, ne?" Řekla najednou a já se na ní překvapeně podívala. Usmívala se, takže jí to nevadí?

„tobě to nevadí?" Musela jsem se zeptat.

„jasně, že ne. Vždyť už ti je sedmnáct a je to tvůj první vztah." řekla a uchechtla se. Já se jen taky uchechtla, dala jí pusu na líčko a už se vydala do školy.

Najednou se u mě zastavilo černé auto a já mohla vidět, kdo v něm sedí. Caleb.

„nechceš svíst?" Zeptal se s tím jeho posměšným úšklebkem a já se na něj usmála.
Otevřela jsem dveře od auta a sedla si na místo spolujezdce.

„dneska máme zápas. Přijdeš?" Zeptal se, ale díval se pořád na cestu před sebou. Caleb totiž hraje za náš tým fotbal. V týmu jsou jen ti dobří hráči ze všech ročníků. Je tam taky Jason, Kai a Jack.

„jo, jasně. V kolik?" Souhlasila jsem, protože na dnešek nic nemám a ráda se podívám, jak hrajou.

„hned po škole. Dneska hrajem proti té škole, jako předtím" řekl znechuceně. Minule jsme proti nim taky hráli a prohráli jsme, takže chápete to znechucení.

„jo aha. Teď určitě vyhrajete" ujišťovala jsem ho, aby se tak nemračil.

„to si piš, že vyhrajeme" řekl už s úšklebkem a uchechtl se. Na to jsem se taky uchechtla a po zbytek cesty sledovala budovy, stromy a cesty, které jsem viděla, když jsme kolem nich projížděli.

                 -----------------------

Caleb zastavil před školou a my vystoupili z auta. Caleb si se mnou hned propletl prsty a společně jsme šli do školy.
Je mi s Calebem dobře. Jako fakt dobře. Nemusím s ním nic řešit. Nehádáme se a všechno je fajn. S ním se cítím v bezpečí a jako bych neměla žádné problémy. Vydává ze sebe takovou pozitivní energii, což já potřebuju. Je vtipný a milý. Aspoň na mě je milý.

Viděla jsem, jak k nám míří Ema s Jasonem, a tak jsme se s Calebem pustili, abychom se s nimi mohli pozdravit. Já se s Emou objala a Caleb s Jasonem už spolu mluvili o dnešním zápasu.

„jdeš taky na ten zápas?" Zeptala jsem se Emy, abychom mohly jít kdyžtak spolu.

„jasně a ty?" Zeptala se mě nazpátek s úsměvem a jí na to jen přikývla.

„uvidíme se po škole?" Zeptal se mě Caleb, protože už za chvíli mělo zvonit a my museli do svých tříd. Já mu na to přikývla a společně s Emou jsme šly do naší třídy na první hodinu.
Když jsme vešly do třídy, bylo volné místo jednom za Jackem, tak jsme si tam šly obě sednout. Ani jednou jsem se na Jacka nepodívala, za což jsem byla ráda.