That boy

19. Jsme v Paříži

Se Sarah jsme tedy opravdu ponocovaly. Nash s Jackem šli spát. Byly jsme vzhůru asi do čtyř do rána, pak už jsme šly spát.

Vzbudila jsem se na zemi. Taky jsem tam včera usla. Vedle mě ještě spala Sarah.
Večer jsme totiž koukaly na seriály a u toho jsme usly. Na zemi.

Vyšla jsem potichu z pokoje a šla dolů do kuchyně, kde už seděli kluci. Nash nejspíš dělal snídani a Jack seděl u stolu a byl na mobilu.

„do kolika jste byly vy dvě vzhůru?" Zeptal se s uchechtnutím Nash, ale neotočil se na mě.

„nevím, asi do čtyř" řekla jsem a sedla si ke stolu naproti Jackovi.

„co jste tak dlouho dělaly?" Zeptal se Nash a zasmál se.

„koukaly jsme na filmy" řekla jsem nevědomě. Moje mysl byla zaneprázdněna Jackem.

Díval se do mobilu a měl na sobě šedivý tepláky a černý tričko s krátkým rukávem.
Šlo vidět jeho tetování, které začínalo u krku a končilo někde u dlaně.

Věděla jsem, že nějaké tetování má, ale nikdy jsem si ho nějak neprohlédla. Nezajímala jsem se o to.
Měl tam nějaké čáry, obrázky a i něco napsanýho.

Prohlížela jsem si to tetování a najednou Jack zvedl hlavu a podíval se na mě. Rychle jsem odvrátila pohled a dělala, jakože se koukám na linku.

Slyšela jsem, jak se Jack uchechtl a já se začala červenat.

Nash přinesl jídlo na stůl. Překvapeně jsem na to koukala. Udělal palačinky.

„to vypadá hezky." Řekla jsem a s úsměvem jsem se na něj podívala.

„dík." Řekl a zasmál se.

Všichni tři jsme se pustili do jídla. Bylo to opravdu dobrý.

Když jsem myla nádobí, přišla ze shora dolů Sarah. Hned si sedla ke stolu a začala jíst.

„jsi spala docela dlouho" řekla jsem posměšně a koukla se na ní.

„a divíš se mi?" Řekla a zasmála se.

Asi ve dvě jsem šla domů, kde byla, pro mé překvapení, máma.

„ahoj" řekla jsem a sedla si k ní ke stolu.

„ahoj, tak jak bylo u Sarah?" Zeptala se a usrkla si ze své kávy.

„dobrý, chtěly jsme se Sarah včera péct, ale nějak se to nepovedlo" řekla jsem a při vzpomínce na včerejšek, jsem zčervenala.
Při myšlence na Jacka. Jak se na mě díval. Jeho oči se vpíjely do těch mých. Byl to nepopsatelný moment. Jak se usmíval a na tvářích se mu objevily ďolíčky. Je roztomilý, když se směje.

Máma mi na to jen přikývla a nechápavě se na mě dívala.

„na co myslíš?" Zeptala se podezřívavě.

„na nic, jen, jak se nám to nepovedlo. To je celý" řekla jsem a nervózně vstala.

„půjdu si už sbalit" řekla jsem a odešla do svého pokoje, kde jsem si lehla na postel.

Nelíbilo se mi, jak při myšlence na Jacka zčervenám. Jak se při myšlence na něj usmívám. Nelíbilo se mi, že na něj myslím.
Nesmí se mi dostat pod kůži. To nemůžu dovolit.

Vstala jsem a začala si balit do kufru potřebné věci, abych nemyslela na celou tu věc a Jackem.

Právě stojím před autobusem, kterým se školou jedeme do Paříže. Jeli jsme jenom jedním, protože nás moc nejelo.