Divný spolužák

^5.^

Hned co nikoho neslyšel, šel opět zadělat všechny žaluzie. Nesmí přeci riskovat, že ho někdo uvidí.

Jak měl hotovo, tak si sundal kapuci a tím tak odhalil zbytek svého tajemství.

''''''''''''''''''

Podle mě všichni na 100% víte, co je to tajemství...

Hmmm...

Že by pleš?

WTF?!

Fajn no... Nebudu vás napínat.

''''''''''''''''''

Byla to jeho pleš...

Dělám si prdel!!!

Byla to jeho hnědá huňatá králičí ouška.

Jeho ocásek byl již odkrytý, protože nepočítal s navštěvou, tak se převlékl z normálních džín do těch s vystříhlým otvorem na ocásek.

Zároveň si i sundal jeho šedou mikinu. Pak se přesunul po šedém schodišti do horního patra.

Hned šel na konec meruňkově vymalované chodby, která měla mimochodem podlahu s huňatým červeným kobercem a s obrazy na stěnách, které on kdysi namaloval. Stejně tak i ostatní obrazy v jeho domě.

Šel tedy do svého pokoje. Do svého velmi světle vymalovaného pokoje s béžovým nábytkem. Tam si sedl na svou měkkou velkou postel, i přes všechnu bolest objal své nohy a začal brečet.

Bylo mu tak strašně líto, že svého, teď nejlepšího, kamaráda musel vyhodit. Nevěřil mu natolik, jako kdysi....

Jimin! pomyslel si Jungkook a vzal do ruky svůj mobil. Ihned zavolal svému nejlepšímu kamarádovi Jiminovi, který...

Byl také hybrid. Ale psí.

,,Kookie!" zakřičel nadšeně kluk z druhé strany.

,,A-ahoj Jimine." zasmál se Jungkook.

,,Jaktože koktáš, prosimtě." zasmál se Jimin.

,,N-nevím. Mám t-to asi k-kvůli poslednímu č-člověku, kterej s-si mě k-koupil." odpověděl Kook a povzdechl si.

,,A proč mi vůbec voláš?" zeptal se starší.

,,Chodím d-do nové š-školy a u-už mě š-šikanují." postěžoval si Jungkook.

,,Já jsem taky v nový škole. Do jaký chodíš?" zeptal se Jimin.

,,Do S-seoulské umělecké." odpověděl Jungkook.

,,Tam jsem měl nastoupit. Ale jsem teďka v Busanu, ale zkusím si domluvit s novými rodiči, že bych mohl na druhé pololetí jít třeba k vám. Oni totiž hledají práci." řekl Jimin.

,,A-aha." povzdechl si Jungkook.

,,A to tam nemáš nějaké kamarády? A jsi vůbec v nějakém přestrojení, nebo máš odhalená ouška?" zeptal se Jimin hned na dvě otázky.

,,M-mám tam k-kapuci a.. K-kamaráda mám. A-ale..." ,,Nevěříš mu, že?"usnadnil mu odpověď Jimin.

,,Hmm.." řekl pouze Jungkook a byl ještě více smutný, než předtím.

,,Víš co? Zkus mu věřit, ale nic mu o tvém tajemství neříkej. Klidně mi třeba tento víkend zavolej, abychom se domluvili, kdy si můžem volat a kdy bych tak mohl přijet za tebou." řekl Jimin.

,,J-jo. A c-co jinak d-děláš a j-jak se m-máš?" zeptal se Jungkook.

,,Že se ptáš! Úplně výborně! Máme ve škole novýho psího hybrida a.." odmlčel se starší.

,,Líbí se ti, žejo?" zasmál se mladší.

,,Jo." odpověděl tiše starší. Pak mezi nimi nastalo ticho.

,,J-já si a-asi půjdu dodělat v-věci d-do školy." řekl mladší.

,,Tak se zatím měj. Ahoj." rozloučil se starší.

,,A-ahoj." rozloučil se pro změnu mladší a zavěsil.

Pak si tedy šel dodělat vše do školy a nakonec nad tím učením vyčerpaně usnul.