Jungkook šel domů. Šel ulicí, kde nikdo nebyl. Jen on.
Třásl se zimou, protože byla velká zima a mu mrzly jeho mokré tváře.
Proč mokré?
Bylo mu to všechno líto.
Láska bolí..
Říkal si v hlavě furt dokola. A s tím se vždycky rozbrečel ještě víc.
Zanedlouho došel k sobě. Vevnitř si sundal mikinu i čepici. Pak šel jako tělo bez duše nahoru, do své koupelny.
Tam z jednoho šuplíku vytáhl tu věc. Žiletku.
Stál před umyvadlem a koukal se na sebe do zrcadla.
Jsi tak naivní, Jungkooku. To sis myslel, že takovou trosku by mohl někdy někdo milovat? To tak. Taehyung... Ah ten Taehyung, který si získal tvé srdce a tvou důvěru o tebe nestojí.
,,N-ne! Dost!" začal řvát Jungkook, když slyšel hlasy v hlavě.
,,T-to nejde. To n-nemůžu u-udělat." řekl Jungkook a žiletku hodil pod umyvadlo, kde zapadla přesně do praskliny v kachličce a to tak, že už pravděpodobně nepůjde vytáhnout.
Jungkook si opláchl obličej ledovou vodou a koukl se na sebe do zrcadla.
Opuchlé tváře, načervenalé oči. A to vše jen od pláče.
,,T-tohle je láska?" zeptal se sám sebe.
Pak se přesunul k sobě do pokoje, kde si lehl na postel. Koukl se do mobilu, na čas.
7:30PM
Mobil opět odložil a začal opět brečet. Měl pocit, jakoby měl zlomené srdce na dvě poloviny.
Najednou se celým domem rozezněl zvonek. Jungkook, i kdy se mu nechtělo, šel otevřít...
ČTEŠ
Divný spolužák
FanfictionKim Taehyung je obyčejný chlapec... Nenávidí školu, jako snad my všichni... Nejvíce však nenávidí své spolužáky... Ale co když se objeví někdo, kdo jeho názor změní? Co když se objeví někdo, kdo celý jeho život změní? A bude ten dotyčný, jako o...
