Divný spolužák

^35.^

Ihned běžel do místnosti a uviděl to, co vidět za žádných okolností nechtěl...

Jungkook ležel na posteli.

Měl přivázané ruce i nohy.

Na jeho klíně seděl nějaký muž.

Měl v ruce pásek.

Jungkook měl vyhrnutou mikinu po hruď.

A měl totálně zmlácené břicho.

,,Vypadni od něj!" zakřičel Taehuyng a odstrčil onoho kluka od Jungkooka. Nechtěl, aby byl Jungkook ještě více vystresovaný a tak popadl toho hajzla a vyhodil ho před dveře.

Pak zavřel dveře a přiběhl k Jungkookovi. Chtěl mu odvázat ruce, ale Jungkook ho zastavil...

,,Ne! Ne-nedotýkej s-se m-mě!" řekl vystrašeně Jungkook a zavřel křečovitě oči.

,,Jungkookie. To jsem já. Tae." řekl něžně Taehyung.

,,T-tae?" otevřel oči Jungkook.

,,T-taehyungie." vzlykl Jungkook.

Taehyung mu odpoutal ruce i nohy a Jungkook ho i přes všechnu bolest objal.

,,T-tae." vydechl Jungkook objal ho, jako kola.

,,Kookie... Promiň. Promiň, že jsem nepřišel dřív. Měli pravdu. Jsem k ničemu. Nedokážu tě ochránit." řekl Taehuyng a do očí se mu nahrnuly slzy.

,,T-to není pravda. Z-zachránil jsme m-mě. M-mám tě rád, T-tae." Poslední větu zašeptal velmi potichu, ale Taehuyng ji i přesto slyšel.

,,Já tebe taky, Jungkookie." zašeptal Taehyung a jemně ho políbil do vlasů.

Když se doobjímali, tak ho Taehuyng vzal do náruče a šel za klukama. Ti se samozřejmě ptali, co se stalo, ale Taehyung je odbyl větou:
,,Pak vám zavolám."

Nakonec ho Taehyung donesl k němu domů a ošetřil mu rány. Ani jednou za tu dobu nepromluvili. Oba totiž cítili, jak mezi nimi atmosféra houstne.

____

Už si můžu odškrtnout Yoonminseok, Namjin a nějakou špatnou událost (a to neříkám, že byla poslední).

Hmmm... Ještě nám zbývá Taekook....

Pak ještě uvidím, jestli se vrhnu rovnou na end, nebo to ještě okořením nějakou tou špatnou událostí.

Pak bych se samozřejmě začala věnovat další storce, u které mám už něco namyšleného.

Tak zatím ahuj!

And I purple yall!