Divný spolužák

^42.^

,,Už je ti líp?" zeptal se Jungkook, když si k němu Taehyung sedl.

,,Jo. Už je mi dobře." usmál se Taehyung.

,,Měl jsi vůbec něco k jídlu?" zeptal se Taehyung.

,,Ne." odpověděl jednoduše Jungkook.

,,Tak si něco objednáme?" navrhl Taehyung. Jungkook jen němě přikývl a Taehyung tedy objednal pizzu.

******

,,Co budeme dělat teď?" zeptal se Taehyung, když vše dojedli.

,,Dívat se na film?" navrhl Jungkook.

,,Dobře." řekl Taehyung a potom si tedy pustili Harryho Pottera a vězně z Askabanu.

********

Jungkook měl položenou hlavu v Taehyungově klíně a pomalu usínal. Taehyung se díval na film a opatrně prohraboval Jungkookovy vlasy.

,,Jungkookie? Spíš?" zeptal se potichu Taehyung, ale i přesto to spícího Jungkooka vzbudilo.

,,Už ne." řekl Jungkook a protřel si víčka. Pak si sedl.

,,Je už dost pozdě. Neměl bych jít?" zeptal se Jungkook při pohledu na hodiny.

,,Radši bys měl už jít. Dokud je světlo. Ale klidně tě doprovodím." nabídl Taehyung.

,,Ne. To je dobrý." řekl Jungkook a oba tedy vstali.

Pak se přesunuli do předsíně, kde se Jungkook obul a oblékl. Zrovna stál zády k Taehyungovi. Když se následně otočil, byli u sebe neskutečně blízko.

Dívali se tomu druhému do očí, dokud Taehyung nesjel pohledem na mladšího rty. Ten znervózněl a olízl si je.

Zanedlouho Taehyung pomalu a opatrně položil svě rty na ty Jungkookovy.

Jungkook byl překvapený. Nevěřil by, že to starší udělá a upřímně ho to i překvapilo. Mile překvapilo.

Taehyung měl pocit, že už odpověď nedostane a tak se chtěl z polibku odpojit, ale Jungkook si ho za zátylek přitáhl k sobě.

Taehyung byl velmi překvapený, ale ihned se vzpamatoval. Opatrně pohnul svými rty proti Jungkookovým. Ten nejistě odpověděl.

Jungkook byl rád za Taehyungovu něžnost. Od svých předchozích "majitelů" znal jen hrubé zacházení. Teď to bylo vše jinak.

Když jim došel vzduch, současně se odpojili. A Taehyung řekl něco, co s Jungkookem málem seklo.

,,A-asi už bys m-měl jít." řekl Taehyung. Jungkook němě přikývl a svůj smutný výraz se snažil zamaskovat falešným úsměvem, ale nedokázal ani pozvednout koutky.

Tak tedy beze slova odešel.

Představoval si to úplně jinak...

Ale představy se můžou splnit...

_________

To byl asi ten nejvíc popsaný polibek, který jsem kdy napsala...

Nakonec jsem se rozhodla sem mpreg nacpat. Snad se mi to povede do té 50. kapitoly. Když ne, tak snad vám to nebude vadit...

Jinak díky všem za to, že tohle čtete a že hlasujete! Vážně je to pro mě moc velké číslo.. Což teprve ta čísla u knížky Anděl a démon...

A jelikož si myslím, že přes prázdniny nevidám kapitoly, tak veselé Vánoce a hlavně hodně dárků. Vy si to totiž zasloužíte. Tak se mějte nádherně.

And i purple yall!