Divný spolužák

^6.^

Další den se v Jungkookově pokoji opět rozezněl ten příšerný zvuk. Budík.

S nechutí a smutkem vstal a dobelhal se do koupelny. Tam vykonal osobní hygienu a nějak se nalíčil, aby nikdo náhodou neuviděl ty modřiny, které mu udělaly ty krávy.

Pak si šel dát jen jablko a pak šel do školy. Do jeho (podotýkám lidských) uších si dal bezdrátová sluchátka a pustil si nějaké písničky.

Když došel do školní budovy, přichystal si nějaké věci a šel nahoru, do své třídy.

Tam už byl Taehyung.

,,Ahoj." usmál se na něj Taehyung.

,,Ahoj." řekl Jungkook a nachystal si na následující hodinu.

,,Co se včera stalo?" zeptal se Taehyung a Jungkook zpozorněl.

,,C-co m-myslíš?" znervózněl Jungkook.

,,To všechno." řekl Taehyung a než stačil Jungkook cokoliv říct, k jejich lavici přišli Andy a Caroline.

,,Ahoj Jungkookie." pozdravila ho Andy.

,,A-ah-ahoj." pozdravil je Jungkook.

,,Jak se máš?" zeptala se Caroline.

,,D-dobře." řekl Jungkook a pohled měl upnutý na svých prstech, se kterými si nervózně hrál.

,,A ty Taehyungie?" obrátily na něj pohled.

,,Sklapni a vypadněte." odbyl je Taehyung.

Obě cosi zamumlaly a už byly pryč.

,,To ony... Včera ti něco udělaly, že?" zeptal se Taehyung. Právě pochopil, že na mladšího nesmí tlačit ani na něj být nějak zlý. Je totiž křehčí než porcelán.

Jungkook váhal, jestli mu to má říct. Nevěděl, zda mu má věřit. Ale nakonec si vzpomněl na Jiminova slova a němě přikývl.

,,Pojď se mnou." řekl Taehyung, chytil Jungkooka za ruku a někam ho vedl.

Jungkook byl vyděšený. Taehyung pro něj byl ještě neznámý člověk. Nic o něm nevěděl. Bál se, že mu něco udělá, ale pokusil se mu uvěřit. Tak, jak Jimin chtěl.