,,A nikomu nic neřekneš, jasný?" kopla ho do břicha Caroline a obě odešly.
Jungkook opatrně vstal a šel se schovat do jedné z kabinek, aby ho náhodou někdo nenašel.
Když byla obědová přestávka, šel opět do třídy. Tam nikdo nebyl. Ani Tae.
Jungkook byl z části rád, že se ho nebude Taehyung na něco ptát, ale zároveň byl smutný.
Že by se už o něj nebál? A bál se vůbec někdy o něj?
Jungkook si pobral všechny věci a odešel domů. Tam si lehl na postel a chtěl jít spát, ale vyrušilo ho zvonění jeho telefonu.
Jimin-hyung
,,Ahoj, Kookie." pozdravil energetický Jimin.
Ale Jungkook se energeticky vůbec necítil. Ba naopak. Měl mžitky před očima a opouštěla ho všechna energie.
,,A-ahoj... P-pomoc... M-mi." A to byla poslední Jungkookova slova....
...Před tím, než znenadání usnul.
_____
Ahuj!
Tato kapitola je krátká jen z jednoho důvodu...
Musíte být napjatí a proklínat mě, že další kapitola vyjde s největší pravděpodobností až zítra... No...
A ta fotka nahoře je prostě top...
And I purple yall!
jane_love_bts(2)
ČTEŠ
Divný spolužák
FanfictionKim Taehyung je obyčejný chlapec... Nenávidí školu, jako snad my všichni... Nejvíce však nenávidí své spolužáky... Ale co když se objeví někdo, kdo jeho názor změní? Co když se objeví někdo, kdo celý jeho život změní? A bude ten dotyčný, jako o...
