Divný spolužák

^32.^

Byl tam Jungkook, který ležel v kaluži krve a měl zabodnutý nůž v hrudi. A pod příspěvkem bylo napsáno:

Jeho čokl Taehyung už ho příště nezachrání.

Taehyung zamrzl v pohybu. Začal se nepopsatelně třást a do očí se mu nahlnuly slzy. Upustil mobil na zem a to udělalo velký hluk který Jungkooka vzbudil.

Avšak to neřešil a zkoušel znovu usnout. Ale co se ozvalo pak... Ho donutilo si prudce sednout.

Uslyšel totiž vzlyky.

Ihned uviděl Taehuynga, který klečí na zemi a jen brečí. Vypadal, jako kdyby měl nějaký záchvat. Nemrkal ani se nehnul. Jenom se třásl.

Jungkook k němu přiběhl.

,,Tae? Jsi v pořádku?" klekl si k němu.

Nic. Ticho. Jungkook si všiml jeho mobilu ležícího na zemi. Ležel displejem k zemi a tak ho otočil a koukl se, co Taehyung mohl vidět.

A pak viděl ten příspěvek. I s popiskem...

,,Tae?" řekl Jungkook a Taehyung se na něj konečně otočil.

,,Víš co? Myslím si, že to je naprostá blbost. Já vím, že mě vždycky ochráníš. A víš proč? Cítím se s tebou v bezpečí. Když jsi se mnou, nekoktám. Když mi někdo něco začne dělat, začínám doufat a věřit v to, že mě zachráníš. A víš, jak to vždy dopadne? Zachráníš mě. Vždycky a včas. A když bude potřeba, budu se bránit. Kvůli tobě. Abys nebyl smutný." řekl Jungkook a objal ho.

,,U-už ti n-nikdo neu-neublíží. S-slibuju." řekl Taehuyng.

Nikdy neslibujte něco, co nemůžete za každou cenu splnit...