Divný spolužák

^21.^

,,T-ty jsi.." zasekl se Taehyung a jen na něj nevěřícně hleděl.

Jungkook začal být nervózní. Konečně si našel nějakého kamaráda a nechtěl o něj jen tak přijít.

,,T-to je... Úžasné!" vypískl Taehyung a Jungkook si musel skrýt ouška, protože je na ně citlivý.

,,Promiň... Strašně ti to sluší a... Panebože... Jsi strašně roztomilý." řekl Taehyung a Jungkook zrudl.

,,M-můžu... Můžu tě pohladit alespoň po vlasech?" zeptal se Taehyung a Jungkook němě přikývl.

Tae k němu natáhl ruku a opatrně ho pohladil po jeho jemných vlasech. Omylem se dotkl i ouška. Ihned ruku odtáhl.

,,T-to je v pořádku." řekl Jungkook.

,,Počkej... Jestli se domnívám dobře, tak... Ty jsi celou dobu hybrid a kvůli tomu i nosíš kapuci?" zeptal se Taehyung.

,,J-jo." řekl Jungkook.

,,Ale... Proč jsi šel zrovna na tuhle školu? Proč jsi nešel třeba na nějakou pro hybridy?" zeptal se Taehyung.

,,J-já... Chodil jsem v B-busanu, ale p-pak si mě k-koupil jeden m-muž. Ch-choval se ke mně s-strašně a-a jednoho d-dne mě vyhodil a ř-řekl, že m-mě zabije, j-jestli mě u-uvidí." Jungkook začal pomalu brečet.

,,P-proto jsem p-pak šel s-sem. M-můj brácha m-mi nedávno odkázal nějaké p-peníze a t-tenhle dům, t-tak jsem se p-pak přihlásil do t-téhle š-školy." dovyprávěl Jungkook a naplno se rozbrečel.

Stýskalo se mu po jeho hyungovi, který byl sice obyčejný člověk, ale měl ho rád.

,,Chceš obejmout?" zeptal se Taehyung a Jungkook jen němě přikývl. Hned potom si ho Taehyung přitáhl do objetí. Hladil ho po vlasech a někdy do nich vjel prsty. Jungkook se v jeho náručí cítil bezpečně. Až natolik, že i usnul.

Taehyung si toho všiml, když mladšího stisk byl jemnější a taky začal pravidelně oddechovat.

Opatrně ho vzal do náruče a donesl ho k němu do pokoje. Bylo už pozdě večer a Taehyung by měl jít domů, ale zůstal tam, kdyby mladší něco potřeboval.

Tak si tedy lehl na jeho gauč a usnul.