Ti dva se k sobě nehodí (Incest M&M)

12

"hm..." Zamručel jsem na pozdrav a prohrábl si rukou vlasy, neměl jsem na nic náladu. "Doufám, že dneska někam vypadneš, nebo budeš u sebe v pokoji." Vzal jsem si jeden hrníček a sedl si ke stolu, kde jsem si ho začal sladit.

T:"Dobře...radši někam vypadnu..."sedl jsem si na linku a pustil se do svého čaje...

"Uděláš nejlépe." Upil jsem svého čaje. "A děkuji." Špitl jsem. Do očí se mi nahrnuly slzy při vzpomínce a jedna si našla cestu ven, tak jsem ji rychle setřel.

Viděl jsem jí! Slzu! On má i city! Ne to bylo ode mne hnusný. Zvedl jsem se a objal ho.

Ne, ať mě ten spratek neobjímá.... Povzdechl jsem si, když mě objal a já si ho stáhl n svůj klín a já nechal vyjít své city na povrch. Rozbrečel jsem se mu do ramene a začal jsem se v duchu nenávidět.

T:"Macu...Nebreč prosím"nevěděl jsem co mu mám říct a proto jsem ho radši začal hladit ve vlasech

"Odejdi... Bude to lepší." Vydechl jsem a pustil ho. "Jdi ven s přáteli, nechci, aby jsi tu byl dobrých dvacet minut." Vydechl jsem sklesle.

T:"Dobře...A mohu si dát aspoň sprchu??"řekl jsem tiše

"Zmiz." Prskl jsem po něm a měl chuť do něčeho praštit.

T:"Dobře už jdu" Odběhl jsem od něj a vydal se směrem k východu

Hned jak bouchly dveře, jsem hlasitě vzlykl a praštil do stolu. Popadl jsem mobil a začal vyzvánět číslo, které jsem nedávno používal často, než se tu objevil Martinus, ale jemu nechci ubližovat, však jsem mu ten zadek málem natrhl.

Sedl jsem si před panelákem na schody a koukal na hřiště, které bylo umístěné v parku naproti...kdysi jsme na podobné s Mamkou chodívali

Po chvíli jsem zaslechl klepání na dveře, které jsem otevřel a pustil mladého chlapce k sobě domů. Nemusel jsem nic říkat, jelikož věděl, co chci. Pomalu se začal vysvlékat a já stáhl pouze kalhoty s boxerkami.