Ti dva se k sobě nehodí (Incest M&M)

7

Už u Marcuse bydlím asi třetí den...zatím se mi povedlo vždy odejít brzy a přijít až večer...vždy jsem se nějak vyhl ale teď bude víkend....Prý tam bydlí ještě nějaká Emma. Ta teď prý je na nějakém pobytu v zahraničí tak tu budu ještě měsíc a par dní s Macem sám...A:"Gunnsnere"Křikl po mně AdamT:"Co?"A:"Teď chcem jít s klukama na Vapku a večer do baru"T:"Jdu s vámi"řekl jsem seriózně a vydal jsem se s nimi ke vchodu...Ale tam na mě čekalo nemilý překvapení

"Copak?" Zazubil jsem se a chytil ho za zápěstí. "Je mi líto pánové, ale mladý muž se tři dny vyhýbal doučování. Chceš být navždy blbej?" Vyjel jsem po něm šeptem. "A nebo mít neustále natrženou prdel?" Zašeptal jsem o něco tiše. "Sedej do auta." Pobídl jsem a podíval se na ty kluky, co se smáli Martinusovy. "Aby jste nedopadly stejně jako on." Mrkl jsem na ně a je smích přešel.

T:"Ne...nikam nejdu"vytrhl jsem mu svou ruku z jeho."Nejsem malý děcko ab jsi za mnou pořad hodil a někam mě tahal"zamračil jsem se na něj a na toho jeho červeného sportáka...asi ferari

"Hodláš mě nasrat?" chytil jsem, narval do auta a následně zamknul. Následně sedl za místo řidiče a upřel na něj pohled "dnes jsem ti neměl v plánu ublížit a na večeři má přijít můj přítel, tak tě tam potřebuji."

Po nějaký té chvíli mi to nedalo a zeptal jsme se.T:"Přítel? Tak když máš přítele tak proč strácíš čas se mnou?"

"Protože bydlí daleko a je stejný jako ty, až na to, že on mi nemůže dát, to co chci." Škodlivě jsem se na něho Usmál a nastartoval.

T:"Jak jako nemůže dát to co já?"nějak to nechapu

"Neptej se." Začal jsem se věnovat řízení, protože jsem o tom nechtěl mluvit.

T:"Fajn no...k čemu mě tam jako potřebuješ?? Mám uvařit či uklidit? Můžu pak jít s klukama pářit?"

"Možná už ta bude, potřeboval bych pomoct jenom uvařit, uklidil jsem, ale Sam nařídila, že máš udělat úkoly. Budeš se moct s námi najíst a pak tě pustím." Pousmál jsem se na něho, když jsme zastavili před naším barákem. V domě se už svítilo a mé srdce vynechalo několik úderů. Miluji ho, ale pohled na něho mě bolí.

T:"A máš aspoň nakoupeno? Když už mám vařit?"baví mě vařit ale když není z čeho tak to nejde

"Miluje špagety s boloňskou omáčkou." Pousmál jsem se a vystoupil z auta. Vyšli jsme do domu a já ho spatřil. Slabě jsem se usmál. "Jacobe." Usmál jsem se nevinně.

Potichu jsem pozdravil a odebral se do kuchyně...tak špagety...jdem na to

"Ahoj." Pousmál jsem se na mě Slabě. "Jak ses měl?" Zeptal jsem se ho a pohled mi spadl na kapucu. "To ta nemoc zašla tak daleko." Úsměv mi zmizel z tváře. "Je to zbytečné Marcusi, umírám."

Ta omáčka se mi začala připalovat...sakra...rychle jsem vypl plotnu a snažil jsem se s tím něco dělat...Ten kluk vypadal celkem...no...děsivě...chtělo se mi strastně poslouchat jejich debatu která probíhala na chodbě ale zas tak dobre uši nemám...

Snažil jsem se zahnat slzy, ale vztek se ve mě vařil."Macu, uklidni se." Povzdechl si a chtěl mě políbit, ale já mu uhnul."Jdi si sednout, Martinus ti za chvíli donese večeři, jen se skočím převléknout." Pousmál jsem se a rozběhl se do své ložnice, kde jsem triskl s dveřmi a následně vsi silou praštil do zdi.