Ti dva se k sobě nehodí (Incest M&M)

31

Ráno nebylo o nic lepší... Samozřejmě, že jsem spal vedle něho, ale on byl přitisknutý na mé hrudi a já ho objímal. Jenom jsem mu dal stranou vlasy, které měl spocené a pousmál se na něho. No... Bylo to spíše krásné ráno, ale nemělo by se to opakovat, láska mě zničila."Vstávej.." Zašeptal jsem mu do ouška s lehkým úsměvem.

T:"Nikam nejdu"

"Martinusi, přestaň provokovat." Usmál jsem se nevinně a následně jsem se mu přisál na kůži na krku.

T:"Notak víš kolik je? Pokud ne tak se koukni, protože já to sám nevím a chci spát"

Uh... Nátáhl jsem se pro mobil a povzdechl si. "Je půl jedenácté a ty by jsi mi měl něco vysvětlit." Zamručel jsem,"Nebo tě tu ohnu, to bude dle mého úžasný budíček."Zašklebil jsem se.

T:"Co chceš vysvětlit" Otočil jsem se k němu a otevřel oči

"Včerejší prášky?" Vzal jsem je do ruky a ukázal mu je. "Vzal jsi si jich dvanáct, do toho jsou na spaní. Mohl jsi se zabít." Snažil jsem se udržet v klidu.

T:"Tak jsem si jich vzal o pár víc no"povzdechl jsem si"Jsem zvyklej"

"Trochu?! Mohlo tě to zabít!" Povzdechl jsem si. "Podívej se mi do očí a řekni mi, že už si je nikdy nevezmeš a pokud budeš mít nějaký problém, přijdeš za mnou, nebo zavoláš Sam." Pousmál jsem se na něho a pohladil ho po líčku.

T:"Tak vyřeš to, že nemůžu spát! Beru je už léta a nic mi to neudělalo."

"Tak mi řekni, proč spát nemůžeš?" Podíval jsem se mu do očí. "Jinak ti nemůžu pomoct."

T:"To by jsi nepochopil"Povzdechl jsem si tiše.

Posadil jsem se a jeho si stáhl do svého klína. "Tak povídej." Pousmál jsem se na něho. "Budu tu pro tebe kdykoliv." Políbil jsem ho na špičku nosu a pousmál se.