Ti dva se k sobě nehodí (Incest M&M)

46

Nechtěl jsem slyšet už nic. Ani slovo. To co řekl mi stačilo na to, abych to pochopil. Nestojí o mě. Nikdo o mě nestojí. A taky nikdy nestál. Jediní lidé co o mě stali byli moji rodiče. Kdysi....Kdysi dávno. Ale i těm jsem nejdříve komplikoval život a pak ho i úplně zničil. Byla to moje vina. To já se furt ptal ,,Jak dlouho ještě pojedeme." Pořad a pořad dokola. Táta nedával kvůli mě pozor na cestu a dopadlo to takhle. Od té události jsem v podstatně s nikým nemluvil. Nechtěl jsem. Měl jsem pocit, že kdybych něco řekl, tak by se stalo ještě něco někomu dalšímu. Nechtěl jsem ničit život dalším lidem. Stačilo že jsem ho zničil Sam, tátovi i mámě. Od té události jsem nemluvil skoro půl roku. Mysleli si nejdřív, že jsem ohluchl při té bouračce,když jsem nijak nereagoval a neodpovídal. Slyšel jsem každé slovo. Každé slovo co za tu dobu padlo. Hodně věcem jsem nerozuměl. Byl jsem v tu domu ještě malé kidě. Ale bylo mi jasné o čem se baví a strýček Google vždycky poradil.Ten den,kdy jsem po té dlouhé době promluvil si pamatuju jako by byl včera. Byl to jeden z klasických dnů. Byl v podstatě jako každý jiný. Až na jednu malinkatou věc. Ten den jsem ho poprvé uviděl. Sam za mnou přišla na návštěvu. I s ním. S Marcusem.

... 

 S:"Ahoj Tini."Přišla ke mně a objala mě ze zadu. Nic jsem ji neřekl....V podstatě jako každý den předtím. Jen jsem se otočil a uviděl tě. Stál jsi tam. Třináctiletý rozcuchaný Marcus. "Martinusi...Tohle je Marcus. Je to můj kamarád. Seznámili jsme se na vesnici u babičky." Aby v tom bylo jasno. Sam byla už tak měsíc v pěstounské péči u babičky. V podstatě to byl jediný člověk co nám zbyl. O mně stále nebylo rozhodnuto. Babička už byla hodně stará a sociálka se bála, že by nezvládla dvě děti. Takže jsem tu ještě musel trčet. M:"Ahoj Martinusi"S:"Nemusíš se ani snažit. Při bouračce přišel o sluch a od té doby s nikým nekomunikuje. Ani se mnou." Tenkrát jsi se na mě podíval tak moc lítostným pohledem. Ten pohled jsem si zamiloval. Zamiloval jsme si tvoje oči. Místo pozdravu jsi se ke mně skrčil a zamával mi. Myslím si, že v tu dobu jsi udělal to nejlepší co jsi pro pětiletého haranta mohl udělat. Tvůj pozdrav jsem ti s úsměvem opjetoval. M:"Viděla jsi to?" Měl jsi v tu chvíli takovou radost. Byl jsem šťastný s tebou. Sice jsem neměl důvod ale tvůj úsměv mi stačil. S:"Není nemohoucí. Jenom hluchej Marcusi." Prohodila otráveně Sam. Myslím, že jí to hodně vadilo. Vadilo ji to že jsem měl větší pozornost jak ona. Ty jsi ji ignoroval a vzal jsi do ruky autíčko, které leželo na stole. Natáhl jsi svou ruku a udělal z ní silnici.M:"Brmm brmm...."Líbil se mi tvůj nápad. A to hodně. Vzal jsem si druhé autíčko a položil ho na tvou ruku. Jeli jsme s nimi proti sobě. Naboural jsi do mě a já autíčko pustil. Nepustil jsem ho tak úplně z důvodu, že jsi mi skřípl prst ale spíš z toho že jsem si na to zase vzpomněl. Po tvářích mi začali téct horké slzy a ty jsi si mě přitáhl do objetí. Voněly ti vlasy. S:"Ty jsi tomu zase dal. Však víš že před pár měsíci zažil autonehodu."T:"Aspoň si se mnou hrál."Zamumlal jsem ti do krku a ty jsi se otřásl. Doteď by mě zajímalo jestli jsi se otřásl nad tím co jsem udělal nebo jsi jen stratil stabilitu.

 ...

Už zase mi tekli slzy proudem. Nesnáším se. Vytáhl jsem z kapsy klíčky a odemkl Marcusovo červené ferari. Nasedl jsem do něj a nastartoval. Dupl jsem na plyn a rozjel se.

--

Dnes vyjde poslední kapitola u téhle knihy a večer s ní i nová kniha - Sweet Killer <3 -Tery :)

 -