Ráno se sám od sebe probudil. A to kvůli noční můře o jeho rodičích, kteří zemřeli, když byl malý.
Jungkook se posadil a utřel si své mokré tváře. Ze spánku asi brečel. Rozhlédl se po pokoji. Zjistil, že všechno je tak, jak bylo, když usínal.
Tak tedy šel vykonat osobní hygienu a následně se i převlékl. V černých teplákách a bílém tričku se vrátil z koupelny zpátky do pokoje, kde své pyžamo uklidil pod polštář. Ustlal si postel a počkal, než se domem rozezní budík, jak řekla Hayi.
Zanedlouho se opravdu rozezněla nějaká písnička, kterou Jungkook vůbec neznal. Pohled mu zabloudil k Taehyungovi, který si leknutím sedl a začal to rozdýchávat.
Jungkook se snažil nesmát se, ale nevydržel to a začal se hlasitě smát. Taehyung se na něj naštvaně podíval.
,,Měl-.. Měl ses vidět!" smál se pořád Jungkook.
,,Nech toho." hodil po něm Taehyung polštář a lehl si znovu do postele.
,,Hej! Máme vstávat, tak dělej." řekl už vážně Jungkook a hodil mu polštář zpátky. Pak jen odešel z pokoje.
Šel do obýváku, kde nikdo nebyl. Tak šel do kuchyně, kde byla už nachystaná snídaně. Rozhodl se, že na ostatní čekat nebude a tak si vzal misku s ovocem a jogurtem.
Šel do obýváku, kde si sedl na gauč. Televizi si pustit nemohl, jelikož tam ani žádná nebyla.
Zanedlouho přišli ostatní a taky si vzali jídlo z kuchyně. Jungkook už měl dojezeno, tak odnesl misku. Bylo kolem třičtvrtě na sedm a Taehyung nikde.
,,Jungkooku, běž ho vzbudit." řekl mu Namjoon.
,,Proč já? Vy jste jeho kamarádi, tak si běžte sami." řekl naštvaně Jungkook.
,,Jo, ale my vám nechcem lézt do pokoje." řekl Yoongi. Ve skutečnosti měli s buzením Taehyunga zkušenosti a to né moc hezké.
Jungkook tedy naštvaně vstal a rychlým krokem se rozešel k jejich pokoji. Hned chtěl vlítnout do té místnosti a začít řvát na Taehyunga, aby už konečně vstal, ale zastavilo ho to, co slyšel.
Slyšel Taehyunga, jak zpívá a hraje na jeho kytaru nějakou písničku. Byla velmi smutná a i on místama zněl, jakoby se měl každou chvíli rozbrečet. Jungkook se zastavil a jen poslouchal.
Když kytara dohrála a on dozpíval a odložil ji, tak Jungkook vstoupil do pokoje.
,,Pojď, ať se najíš. Za několik minut začíná škola, tak abys to stihl." řekl Jungkook rychle a otočil se, že už půjde, ale zastavil ho Taehyungův arogantní hlas.
,,Co se najednou tak staráš?" řekl. To Jungkooka vytočilo natolik, že k němu přišel tak blízko, že cítili dech toho druhého na svých rtech.
,,Měl bych tě zabít za to, že jsi mi sáhl na kytaru, ale neudělám to. Nechci mít další problémy." řekl Jungkook a odešel.
ČTEŠ
Říše Brixima [Taekook]
FantasyJeon Jungkook je obyčejný osmnáctiletý chlapec. Jako jeho dva kamarádi nemá nijak významný život. I když je jeho život velmi temný a dalo by se taky říci i tragický, vždy se snaží najít světlo. Jednou však příjde někdo, kdo mu život stíží. Co kdy...