Říše Brixima [Taekook]

53.kapitola

Po obědě tedy šli ven. Šli nejdřív přes louku, kde Jungkook obyčejně trénuje a tam si zatím sedli do trávy.

,,Co už všechno vlastně umíš? Už umíš ovládat oheň?" zeptal se Taehyung hned na dvě otázky.

,,No... Umím vlastně všechno, co se týče schopností, které se ovládají myslí jako třeba čtení myšlenek nepřátel a takové a to i teleportace, jak už víš. No a z ohně toho umím málo. Jenom umím ovládat ty koule a pak ještě umím udělat kolem někoho ohnivou bublinu." řekl Jungkook.

,,Aha." řekl Taehyung jen.

,,A ty?" zeptal se po chvíli ticha Jungkook.

,,No... Už umím, díky tobě, zastavovat čas a pak ho umím i zrychlit a zpomalit. Ještě se ale musím naučit cestování časem." odpověděl Taehyung a opřel se o Jungkooka.

,,Miluju tě." řekl Taehyung, na chvíli zavřel oči a vdechoval Jungkookovu dokonalou vůni.

,,Já tebe taky." řekl Jungkook. Chvíli tam ještě seděli a pak se šli projít do lesa.

,,A jaká je tvá nejoblíbenější barva?" zeptal se Taehyung.

,,No... Černá, bílá a červená." řekl Jungkook.

,,A tvoje?" zeptal se hned poté Jungkook.

,,No... Černá, bílá a zelená." řekl Taehyung. Takhle si tam nějakou tu chvíli ještě povídali, dokud se něco nestalo...

Z keřů začali vylézat nějací elfové, kteří byli proslulí tím, že rádi stříleli jedovaté šípy do čehokoli i kohokoli.

Jungkook hned začal bránit Taehyunga vlastním tělem a když nějaký z elfů chtěl po něm střelit šíp, tak vytvořil ochranný ohnivý štít. Všichni elfové začali naráz střílet do štítu. Jungkook měl sice hodně síly, ale tohle už na něj bylo moc.

Bohužel povolil a hned ho málem střelili, jenže...

A teď se podržte a připravte si kapesníky..

Tahyung rychle přiběhl před něj a šíp ho zasáhl do ramene. Hned se bolestí skácel k zemi.

,,Taehyungu!!" vykřikl Jungkook, až se všichni z elfů museli chytnout za uši.

Jungkook hned kolem jeho a Taehyunga vytvořil opět štít.

,,Tae..." vzlykl Jungkook. Věděl, co způsobil a vše si začal vyčítat.

Hned se teleportoval k nim do pokoje a chtěl odběhnout pro Jina, ale Taehyung ho zastavil.

,,Ne, Jungkooku. Buď tu se mnou." řekl Taehyung.

,,Ale já chtěl běžet pro Jina." řekl Jungkook.

,,Nikam nechoď. Chci si užít poslední minuty života s tím, koho miluju." řekl Taehyung a Jungkookovi se do očí nahrnuly slzy.

,,Tohle neříkej, Tae." řekl a přišel tedy k němu.

,,Nebreč, Kookie. Lidé umírají denně." řekl Taehyung a pohladil ho po tváři.

,,Ale ty nejsi ledajaký člověk." řekl Jungkook.

,,Jsem jako každý jiný, ale o tom si s tebou povídat nechci." řekl Taehyung.

,,Víš... Chtěl bych ti říct jen... Promiň, že jsem se k tobě choval tak hnusně. Nechápu, jak jsem to mohl udělat. Za posledních pár dní se můj život změnil. A to k lepšímu, jelikož jsi byl celou dobu se mnou. Ukázal jsi mi, jaké to je být milován a přivedl mi tolik slasti, jako jsem za celý svůj život neměl. I když těch dní bylo málo, tak mně to nevadí. Jsem rád za to, že jsem měl takový konec." řekl Taehyung a Jungkookovy po tvářích začaly stékají slzy.

,,Neplakej. Nestojím ti za to. Nechci vidět jako poslední moment mého života brečícího Kookieho." řekl Taehyung.

,,Ale... Já tě miluju a-...",,To já tebe taky." řekl Taehyung a z posledních sil si přitáhl Jungkooka do polibku.

Jungkook pořád brečel a zlomilo mu srdce to, když Taehyung přestal odpovídat na jeho polibky...