Říše Brixima [Taekook]

55.kapitola

Když se teleportoval do pokoje, tak tam neviděl nic jiného, než jen mrtvé tělo Taehyunga.

,,Snad to tedy výjde." řekl si sám pro sebe a přišel k němu.

Položil svou ruku na jeho rameno, kde byl ještě ten šíp. Naklonil se k němu a políbil ho na rty. Zavřel oči a začal si představovat ten nejhezčí moment, který ho napadl.

Představil si jejich první polibek. To, jak se pak na sebe usmáli. To, jak si řekli své první 'Miluji tě'.

U ruky, kterou měl na jeho rameni, ucítil velké teplo. I tak tam tu ruku nechal a stále měl na jeho rtech ty své.

Najednou Taeho rameno bylo studenější, tak se Jungkook odtáhl. Na místě Taehyungova zranění už nic nebylo.

Jungkookovi se začalo dělat blbě, motala se mu hlava a byl velmi ospalý. Jeho tělo začalo ochabávat, až nakonec povolilo úplně a on tak usnul a spadl na Taehyungovo břicho.

Mezitím se Taehyung vzbudil. Bylo mu divně a byl šíleně zmatený. Najednou si ale na všechno vzpomněl a hned si sedl. Následně mohl vidět Jungkooka, který ležel a spal na jeho stehnech.

Taehyung se usmál a pohladil ho po tváři. Byl překvapený z toho, jak moc byl bledý a studený. Taehyung ho místo sebe položil na postel a začal si ho prohlížet.

Jungkook byl vážně bledý a ještě k tomu...

,,Nedýchá?!" vyjekl Taehyung, když neviděl, že se jeho hruď nadzvedávala.

Hned mu sáhl na krk, ale nenahmatal žádný tep. Ani když přiložil své ucho k jeho ústům, tak necítil nic.

,,K-kookie?" řekl potichu a zatřásl s ním. Nic.

,,Kookie!" zakřičel a začal s ním třást rychleji. Začal brečet a vzdal to. Věděl, že Jungkook za něj dal život. Věděl to. Jak by jinak žil?

Sedl si na zem a opřel se zády o postel. Najednou si všiml knihy, ležící u postele. Hned ji vzal do ruky a začal jí listovat. Doufal, že tam něco najde, ale nic. Na poslední stranu mu ukápla slza a najednou se ten papír stříbrně rozzářil.

,,Pokud jste právě našli vedle vás nějakého chlapce, který se zdál jako mrtvý, tak vám pravděpodobně daroval jeden ze svých životů. Sice třeba nevykazuje žádné známky života, ale je stále na živu. Jen jeho tělo musí pobrat ztrátu jednoho z jeho životů. Za nějakou chvíli by se měl probudit, takže se nemáte čeho bát." přečetl Taehyung nahlas sám pro sebe.

,,T-taehyungu?" ozvalo se potichu za ním. Hned se otočil a mohl vidět Jungkooka, který se na něj díval uslzeným pohledem. Do očí se mu také nahrnuly slzy. Slzy štěstí. Štěstí, že žije.

,,Kookie." řekl potichu a v tu chvíli mu Jungkook padl kolem krku. Taehyung ho hned pevně objal. Oba začali brečet štěstím.

,,Kookie-.." Taehyung chtěl něco říct, ale Jungkook ho umlčel polibkem. Nechtěl mluvit, ani nic vysvětlovat. Teď ne. Chtěl si užít toho, co mohl ztratit.