Říše Brixima [Taekook]

41.kapitola

Jungkook přišel do jejich pokoje a to bez zaklepání. Což ale dělat asi neměl. Taehyung totiž seděl na své posteli a brečel.

,,Tae? Proč brečíš?" sedl si k němu Jungkook.

,,Nestarej se." řekl Taehyung a otočil se k němu zády.

,,Tae... Prosím. Řekni mi, co se děje." řekl Jungkook.

,,Ne! Nechápu, proč se pořád tak staráš! Nechci ti nic říct a ani s tebou nechci mít nic společnýho!" řekl Taehyung a odběhl do koupelny. Tam se zamkl a začal brečet ještě víc. Nechtěl mu nic říct, ale nechtěl na něj být tak zlý.

Jungkook byl překvapený. V očích ho začaly pálit slzy. Hned se teleportoval na louku. Nechtěl před Taehyungem vypadat, jako slaboch. Zároveň se chtěl nadýchat čerstvého vzduchu.

Hned, co se objevil na louce, začaly mu po tvářích téct slzy. Lehl si do trávy a schoulil se do klubíčka. Brečel tak dlouho (moc dlouho to nebylo), dokud si neuvědomil, proč brečí. Však se toho zas tolik nestalo. Na tohle byl u Taehyunga celkem zvyklý. Utřel si své mokré tváře a uchechtl se.

Vážně jsem brečel jen kvůli tomuhle? zeptal se sám sebe v duchu a uchechtl se nad tím.

Taehyung mezitím vešel do pokoje, že se Jungkookovi omluví, ale Jungkook tam nebyl.

Tak tohle jsi posral, Taehyungu. řekl si v duchu Taehyung a sedl si na svou postel.

Zanedlouho se ale před ním objevil Jungkook v posteli. Chvíli váhal, zda se mu má vážně omluvit.

,,Jungkooku-.." ,,Nech mě být, Taehyungu." řekl Jungkook, který byl k němu otočený zády.

,,Ne, já ti musím-.." ,,Teď mě nech spát, ano?" řekl klidně Jungkook. Byl vážně unavený.

,,Jungkooku, poslouchej mě, než si to rozmyslím." řekl vážně Taehyung. Jungkook si povzdechl a otočil se k němu čelem. Taehyung musel uznat, že vypadá vážně unaveně.

,,Tak mluv, než si to rozmyslím zase já." řekl Jungkook a zívl si.

,,Víš... Já... Omlouvám se, že jsem na tebe tak křičel. Nechtěl jsem na tebe být tak zlý, ale... Nechtěl jsem, abys to věděl." řekl Taehyung provinile se skloněnou hlavou.

Když se podíval na Jungkooka, tak mohl vidět jeho zaskočenou reakci. Jungkook by nikdy nevěřil, že by se mu Taehyung omluvil.

Taehyung už si šel sednout se smutkem, ale Jungkookův hlas ho zastavil.

,,Díky, Taehyungu. Díky, že ses mi omluvil, i když... I když jsi, jako jsi dříve říkal, nemusel." řekl Jungkook a poslední větu řekl smutněji.

Taehyung se nejdříve rozhodoval nad svou myškenkou, ale nakonec Jungkooka i tak pevně objal. Jungkook naštěstí seděl, tak si na něj Taehyung nemusel lehat. Sice si musel sednout na jeho stehna, ale to nebylo tak zlé.

Jungkook byl nejdřív překvapený. Nevěřil tomu, že ho vážně objal. Objetí mu však hned oplatil a nasál jeho dokonalou vůni. To samé udělal i Taehyung a ještě si položil hlavu na jeho rameno.

Takhle tam ještě nějakou tu chvíli seděli, dokud se Taehyung neodtáhl z objetí. Hned se zahleděl do čokoládových očích Jungkooka a na chvíli se podíval na jeho rty. Jungkook se díval Taehyungovi do jeho očí pořád a tak pochopitelně poznal, že se mu díval na rty.

Přiblížil se k němu blíž, až se dotýkaly jejich nosy. Oba zavřeli oči a začali se rty k sobě pomalu přibližovat, když najednou...

,,VEČEŘE!" zabušil jim někdo na dveře a podle hlasu to byl Namjoon.

Oba se lekli a hned si sedli normálně. Oba se podívali na dveře, kde nikdo naštěstí nebyl. Znatelně si oddechli a podívali se na sebe. Jungkook se na něj mírně usmál a Taehyung mu úsměv oplatil. Ani jeden nevěděl, co má říct a oba se dívali do země. Dokud se Jungkook nevzpamatoval a nešel i s Taehyungem na večeři.