Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

3. Skvělý den

Úterý

Pohled Kuby:
   Ráno. Jak já nenávidim ráno. Vstávání v sedm a pak nestíhání. Je to hrozný, ale má to svoje kouzlo. No, konec o ránu. Rychle jsem se zvedl z postele a šel se vyspechovat. Vyčistil jsem si zuby, upravil si vlasy a rychle jsem šel dolů. V kuchyni jsem si rychle vzal jablko a při cestě do školy jsem si ho snědl ke snídani. Zase jsem nestíhal. Jako vždy, asi budu muset dřív vstávat.
   Už jsem byl skoro u školy, ale zahlídl jsem Andy, tak jsem šel za ní ,, Ahoj" pozdravil jsem jí. ,,Ahoj" trochu sebou škubla, protože se asi trochu lekla. ,,Jaktože jdeš tak pozdě" zeptal jsem se. ,,Nějak jsem si nehlídala čas" ,,Tak to jsme dva"      
   Přišli jsme později, než jsme si mysleli. Učitel už byl ve třídě a bylo trochu trapný, jak jsme tam spolu vešli. Všichni se na nás dívali takovým podezíravým pohledem. ,,Pane Váňo, jste druhý den na této škole a už jdete pozdě?" napomenul mě učitel. ,,Jo, omlouvám se" a rychle jsem si sedl do lavice. Chvilku po mně si vedle sedla i Andy.
   O přestávce už mě naštěstí všichni nechali jakž takž být, tak jsem se otočil na Andy a zeptal jsem se jí, jestli by nešla ven, že to tady ještě moc neznám. ,,Jo jasně, ráda"

Pohled Andy:
   On mě váže pozval ven?! Byla jsem tak ráda. Čas ve škole utíkal hodně pomalu, ale pak konečně zazvonilo na konec poslední hodiny.
   Venku na mě čekal Kuba. Měla jsem dost těžkou tašku a nechtělo se mi to moc táhnou a ještě k tomu bydlim docela daleko, takže domu si jí hodit nemůžu. ,,Bydlim odtud docela blízko, nechceš si dát tu tašku ke mně?" Bylo to, jako by mi četl myšlenky. ,,Jo, jasně. Díky." Bylo to opravdu blízko, tak 7 minut pěšky. Měl opravdu hezký a velký dům. Když otevřel, viděla jsem, že tam má opravdu málo bot a asi jen 2 bundy.
,,Ty tu bydlíš sám?"
,,Jojo, teď jsem se odstěhoval od rodičů."
,,V osmnácti??"
,,No popravdě mi je 19. Měl jsem odklad a druhák jsem opakoval, protože jsem skoro vůbec nechodil do školy."
,,No to je o rok a jak si na takhle velkej barák vyděláváš?"
,,No Youtube docela vydělává a ještě k tomu se ke mňe za chvíli přistěhujou tři kamarádi. Jsou starší jak já a taky Youtubeři, takže si na to společně docela vyděláme "
,,Tak to jo"
   Odložili jsme si tašky a vyšli. Měla jsem docela hlad, tak jsem navrhla, že půjdeme do mojí oblíbený restaurace. Kuba souhlasil, tak jsme si zašli na oběd. Přišel čas placení. Už jsem vytahovala peněženku, ale Kuba mě zastavil. ,,Zaplatim to za tebe" Nesouhlasila jsem nechtěla jsem, aby to za mě platil, ale přemluvil mě. Poděkovala jsem mu.
   šli jsme dál a já jsem přemýšlela, kam půjdeme teď. ,,Teď půjdeme na moje oblíbený místo, kam chodim, když mi není psychicky úplně dobře." navrhla jsem. ,,Jak psychicky dobře? On ti někdo ubližuje?" hned se mě starostlivě zeptal. ,,Já jsem minulej rok nebyla takováhle" ukázala jsem na sebe ,,byla jsem taková ta šprtka s culíčkem, co neví nic o ličení apod." ,,aha" řekl Kuba ,, a už je to v pohodě?" ,,no, asi jo" nahrnuly se mi slzy do očí. Za tohle se fakt nenávidim, brečim i když nechci. Kuba se na mě kouknul a viděl, jak mi slza stéká po tváři. Otevřel ruce, jakože mě obejme. Hned jsem se k němu přitáhla. Hladil mě po vlasech a říkal:,, to bude dobrý" Připadala jsem si hrozně blbě, ale měla jsem hrozně dobrej vnitřní pocit. Takhle jsme se objímali dobrý 2 minuty. Pak jsem se odtáhla a řekla jsem: ,,děkuju" a usmála jsem se na něj. ,,Není za co, jsem tady pro tebe" a taky se usmál.
   Rozešli jsme se na to místo. Byl to krásný park, do kterého skoro nikdo nechodí, i proto tam tak ráda chodim, vždycky jsem si tam sedla ke stromu, přemýšlela a brečela.
   Když jsme tam došli, z Kuby vyšlo jen: ,,Wow" všude kolem je jen příroda a je to i docela daleko od města, takže nejsou slyšet zvuky aut atd. Jen ptáci a šum potoka, který protéká pod krásným menším dřevěným mostkem. Stoupli jsme si na mostek a opřeli se rukama o dřevěné zábradlí. Koukali jsme se do vody.
   Jak jsme tam tak stáli najednou jsem ucítila Kubovu ruku na tý mojí. Otočila jsem se na něj a usmála se. Koukali jsme si do očí, ale pak jsme se najednou začli oba dva smát. ,,Máš kluka?" zeptal se mě Kuba. ,,Nemám, vždyť jsem až do teď byla ta hnusná" a začla jsem se smát. Kuba se nesmál. ,,Nevím, jak jsi vypadala předtím, ale teď si nádherná" řekl mi. Zčervenala jsem. Pak jsme si ještě povídali a úplně jsme zapomněli na čas. ,,Vždyť já mám být v pět doma!!" Bylo za deset pět. ,,Jak to máš daleko?" zeptal se. ,,Tak 30 minut pěšky." ,, já tě tam hodim. Mám auto doma." ,,ty máš auto?!" ,,Jo a rychle, běžíme"
   Ke Kubovi domů to bylo odtud asi 10 minut, ale když jsme běželi byli jsme tam za pět. Otevřel jeho garáž a tam bylo krásný a napohled drahý auto. ,,Rychle, nastup" Překvapená jsem sedla do auta a jeli jsme.
   Byla jsem doma jen o dvě minuty později. Vystoupili jsme. Kuba za mnou došel a obejmuli jsme se. ,,děkuju za dnešek" řekl. ,,Ne to já děkuju." Kuba nastoupil zpátky do auta. Když jsem odemykala ozval se za mnou nějakej hlas. ,,Co to bylo za týpka?" rychle jsem se otočila a byl to Dominik, starší brácha Patrika. ,,aaale, jenom můj kamarád ze třídy."
,,tak kamarád jo? má fajn auto."
,,jojo, má"
,,hele, nechtěla by si se mnou jít zítra na večeři?"
,,jo, tak klidně"
,,ok, tak v šest"
,,dobře"
Odešel a já jsem byla extrémně zmatená, jelikož mě vždycky ignoroval nebo se mivysmíval. Nevim ani jestli chci nebo nechi jít. Furt se mi trochu líbí, před dvouma dnama bych nad tím nepřemýšlela, ale teď, je tady i Kuba.

Takže, třetí část. Tentokrát trochu delší. Tuhle ff chci udělat hodně dlouhou, tak se na to připravte, že to jen tak neskončí. :)