Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

20. Výslech

Pohled Andy:
Vešla jsem dovnitř. Nikdo tam nebyl až na Radka scházejícího ze schodů. Sedli jsme si ke stolu. ,,Tak vyprávěj." řekl mi. Odvyprávěla jsem všechno, co jsem věděla a pak mě přemohl strach a smutek.
,,C-co když je někdo někde drží, co když je mučí, co když už jsou dokonce mrtví?" řekla jsem s brekem. Ráďa ke mně hned přiběhl a objal mě. ,,A co když jsou v pořádku a už je pustil?" snažil se mě utišit. Popravdě mu to moc nešlo, protože to co řekl byla ta nejmíň pravděpodobná možnost. ,,Já se o ně strašně bojim." šeptla jsem potichu. Radek to slyšel a objal mě ještě pevněji. ,,Neboj se. Jsem tu s tebou. Najdeme je." řekl a já se cítila trochu líp. ,,A kde je vůbec Pavel, Štěpán a Kuba?" zeptala jsem se. ,,Pavel jel něco řešit za rodičema a Štěpa s Kubou jeli slavit pozdní novej rok k Honzovi." když to dořekl, tak jsem přemýšlela, kdo je Honza. Vlastně mi to může být jedno, ale jsou to moji kamarádi. Zajímá mě to. ,,K Honzovi? Kdo je Honza?" zeptala jsem se a pustila ho z objetí. ,,Honza je náš kamarád z Youtubu. Je tam pod přezdívkou Ment. Určitě už si ho v nějakým videu viděla." řekl a já jsem se zamyslela. Ment....Ment....jo už to mám. Už si vzpomínám jak vypadá a na jeho hlas. ,,Jo, už vim a nemáš tady něco k jídlu? Mám docela hlad." řekla jsem a on se hned zvedl a otevřel lednici. ,,No, sice to není nic moc, ale jak nic jinýho tady nemáme. Udělal jsem to skoro hned potom, co jsi odešla." řekl a vytáhl z lednice mísu se salátem. Nandal mně i sobě. Poděkovala jsem a začla jíst. Kupodivu to bylo i docela dobrý. Dojedli jsme. Ráďa za sebe i za mě umyl talíř a jak to umýval zachvátila mě další vlna úzkosti. Z těch myšlenek se mi zamotala hlava. Snažila jsem se být vzhůru, ale nešlo to. Svalila jsem se ze židle na zem.

Pohled Radka:
Umýval jsem nádobí, když v tom BUM ozvala se za mnou rána. Rychle jsem se otočil. Andy ležela na zemi. Přiběhl jsem k ní. Zkusil jsem jí probudit. Nešlo to, ale naštěstí dýchala dobře, tak jsem jí jenom přenesl k sobě do pokoje a položil jí na postel. Došel jsem ještě dolů pro dvě sklenice vody. Jednu pro ní a druhou pro Lucase. Když jsem došel k Lucasovi furt ještě spal, tak jsem mu jí dal jenom na stůl a šel jsem za Andy. Sedl jsem si k ní na postel. Furt nereagovala. Šáhl jsem jí na tvář. Celá hořela. Rychle jsem zaběhl pro ručník a namokřil jsem ho. Přiložil jsem jí ho na čelo. To už jsem o ní měl vážně strach, tak jsem radši zavolal sanitku. Přijeli do pěti minut. Dovedl jsem je za Andy. Oni jí zkontrolovali. ,,Má vysokou horečku, ale na nemocnici to ještě není. Měla by se do hodiny probudit, tak tu buďte s ní. Pokud by se tak nestalo, volejte znovu a nebojte se, nenakazí vás. Po probuzení jí dejte napít a měňte jí ty obklady na čele. Dávejte jí Paralen nebo něco na zmenšení teploty. Je dobře, že jste zavolal." řekli a odešli. Oddychl jsem si, že to není nic vážnýho. Lehl jsem si k ní a čekal, až se probudí. Čekal jsem deset minut, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát. Už jsem se začal zase bát, ale naštěstí se probudila. Nevypadala moc dobře. Pomohl jsem jí si sednout a dát jí napít. Řekl jsem, ať odpočívá a já jí zatím došel pro Paralen. Dals jsem jí ho. Ona to zapila a usla. Asi byla taky unavená. Šel jsem se kouknout k Lucasovi. Taky spal. Řekl jsem si, že si taky půjdu lehnout, ale co kdyby se Lucas probudil? Radši jsem mu na papír napsal, že až se probudí ať zajde probudit mě ke mně do pokoje. Položil jsem to na stůl ke sklenici a šel si lehnout. Opatrně jsem si lehl vedle Andy a usnul. Ani nevim, jak dlouho jsem spal, ale probudila mě něčí ruka na mým rameni. Koukl jsem se, kdo to je. Byl to Lucas. ,,Ahoj. Psal jsi, že tě mám vzbudit." řekl potichu. Vyvedl jsem ho pryč z pokoje a vysvětloval mu, co se stalo, když spal. ,,A co ty, už je to lepší?" zeptal jsem se ho nakonec. ,,Jojo, už mi je líp a dík, že se o ségru takhle staráš. Nevim, co bych bez ní a bez tebe dělal. Jseš ten nejlepší člověk, jakýho znám." řekl mi. Já jsem se usmál. Takhle hezkou věc mi ještě nikdo neřekl. Najednou někdo zazvonil u dveří. Otevřel jsem. Stali tam nějací dva lidé. ,,Kdo jste?" zeptal jsem se. Oni vyndali nějaký průkaz. ,,Přišli jsme vyřešit únos." řekli. Hned jsem to pochopil a pustil je dovnitř. Rozhlídli se po domě. ,,Kde je ta starší sestra?" zeptali se. ,,Má horečky a teď spí." odpověděl jsem. Oni se sedli ke stolu k Lucasovi.
,,Ahoj. Ty budeš Lucas, že jo?"
,,Ano jsem Lucas."
,,Myslíš, že už bys mohl říct, co se u vás stalo nebo chceš ještě čas?"
,,Já vám to klidně řeknu, ale musíte je rychle najít."
,,Samozřejmě. Budeme se snažit jak jen to jde."
Lucas jim to tam odvyprávěl. Nevypadal u toho moc dobře, ale zvládl to. Potom si s ním ta už trochu postarší paní dál povídala a mě si zavolal docela mladej muž. Mohlo mu být tak 30. ,,Po vás budeme chtít jednu věc. Nepouštějte je ven a zajistěte, že s nima doma furt někdo bude. Kdyby byl problém zavolejte." řekl mi. Přikývl jsem a šel zpátky ke stolu. ,,My už asi půjdeme. Všechno jsme zjistili, tak zatím nashle." řekla paní a odešli. Otočil jsem se na Lucase. Měl strach v očích. Přiběhl jsem k němu. ,,Neboj. Rodiče se najdou a budou vpořádku a tobě ani Andy se nic nestane. Zítra přijedou Štěpán s Kubou, takže to bude ještě bezpečnější." řekl jsem mu. Trochu se uklidnil. ,,A co škola? zítra by se mělo jít do školy." zeptal se. ,,Do školy nepůjdete. Máte zůstat doma aby se vám nic nestalo." řekl jsem mu. Bylo asi už pět, takže jsme si pustili s Lucasem film a pak šli spát. Nechal jsem ho spát s Andy, protože to potřebuje. Já jsem spal vedle u Kuby.

Tahle část je zase taková nezáživná, ale snad nevadí. 😁