Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

14. Hrozný den

23.12.

Pohled Andy:
Je den před Vánocema. Už se na ně moc těšim, ale je tu jeden problém, kde mám být u rodičů nebo u kluků? Popravdě,  radši bych byla u kluků, ale zase rodičům to udělat nemůžu. No, nakonec jsem se rozhodla, že po Vánocích doma půjdu ke klukům. Nějak přesvědčim rodiče, aby jsme začli slavit dřív. Nechci tam přijet v jedenáct.
Šla jsem dolů se zeptat mamky.
J: ,,Mami, já mám takovou prosbu, mohla bych po oslavení Vánoc pak jet ke klukům, abych je oslavila i s nima?"
M: ,,No tak to rozhodně ne. Vánoce jsou o rodině."
J: ,,Prosím, jsou pro mě moc důležití. Chtěla bych být i u nich, prosíím."
M: ,,Nooo, hele asi fakt ne."
J: ,,ale mami, vždyť stihneme úplně všechno večeři, rozbalování dárků, povídání si a spoustu dalších věcí, jenom potom nepůjdu spát k sobě, ale pojedu k nim. Opravdu tě moc prosím."
M: ,,Tak dobře, ale pod jednou podmínkou, napiš tomu tvýmu Pavlovi, ať přijde, ale jenom on ostatní ne."
J: ,,Tak fajn. Děkuju moooc a v kolik má přijít?"
M: ,,No já nevim, tak třeba okolo sedmý."
J: ,,Dobře, tak jo, děkuju."
Řekla jsem a dala jí pusu na tvář. Pak jsem odběhla do pokoje a hned zavolala Pavlovi. Se vším souhlasil a byl šťastnej, že budu na Vánoce i u nich. Řekl mi i to, že tam bude i Mary. Všechno mi přišlo super, ale pak jsem si uvědomila, že úplně zapomínám na Patrika, mýho nejlepšího kamaráda za celej život. Radost se najednou proměnila ve smutek. Přemýšlela jsem co udělám a jelikož je teprve asi deset hodin, tak mu doběhnu koupit dárek. Vyrazila jsem z domu a běžela do nejbližšího elektra, co tady je. Jelikož posledně, co jsem se s ním viděla furt nadával na to, jak se mu rozbili sluchátka jsem mu koupila nový a doufám, že si za ty plus mínus dva týdny nekoupil nový. Vzala jsem jedny modrý, protože modrou má nejradši. Pak jsem mu ještě koupila čokoládu a běžela jsem zpátky domů. Vběhla jsem do pokoje a snažila se to nějak zabalit. Vůbec mi to nešlo, ale nakonec jsem to nějak zvládla. V to chvíli, co jsem to dodělala nás máma zavolala na oběd. Seběhla jsem dolů a sedla si ke stolu.  ,,Budeme zítra zase celej den chodit po Praze jako každej rok?" zeptal se Lucas. ,,Jasně že jo Luky." odpověděla mu mamka a on prokroužil očima a v tu chvíli jsem si uvědomila, vždyť já musim za Patrikem jít dneska! Dojedla jsem jídlo a zase šla do pokoje. Napsala jsem Patrikovi.
J: Ahoj, můžu dneska přijít?
P: Asi jo, jenom je tady Dominik.🙄
J: To nevadí, nějak ho obejdu😂
P: Ok a proč chceš přijít?
J: Uvidíš, překvapení.
P: No jak myslíš a v kolik přijdeš?
J: Třeba hned?
P: Ok, jdu dolů.
Odhodila jsem mobil a šla jsem před Patrikův dům. Otevřel mi a rychle jsme běželi k němu do pokoje, doufám, že mě Dom neviděl. ,,Tak co je to překvapení?" zeptal se nedočkavě Patrik. Podala jsem mu dárek ode mě. ,,Ty jsi na mě nezapomněla?!" řekl a usmál se na mě. ,,Jasně, že ne." odpověděla jsem a objala ho. ,,Taky jsem na tebe nezapomněl." řekl a vytáhl něco ze skříně. Byl to dárek. Vzala jsem si ho a rozbalila. Byly to krásné naušnice. Já jsem totiž svoje ztratila asi před půl rokem. ,,Ty jsou nádherný, děkujuuu." řekla jsem a znovu ho objala. ,,A teď tvůj dárek." dodala jsem a ukázala na něj. Začal ho rozbalovat. ,,Tak to je to nejlepší, co jsem mohl dostat, víš jak já bez nich umírám?" řekl a oba dva jsme se začli smát. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál Dominik. ,,Ale, ale ty tady máš tu malou děvku jo?" řekl s úšklebkem ve tváři. ,,Jak jsi jí to řekl?" vyjel na něj Patrik. ,,Řekl jsem DĚVKA. Nejdřív já, po dvou dnech nějakej Kuba a po asi po týdnu s Kubou Pavel. Nějak se nám rozjíždí." řekl a pousmál se. Patrik se najednou zvedl a šel k Dominikovi. ,,Tak tohle si o ní myslíš? Narozdíl pd tebe tě nepodvedla, s Kubou nechodila a s Pavlem je do teď a jsou spolu šťastní." Řval Patrik Dominikovi přímo do obličeje. Dom mu pak dal pěstí do obličeje a odešel. Rychle jsem běžela k Patrikovi. ,,Jseš v pohodě? Patriku! Haló, vzbuď se!" Nic, nereagoval. Rychle jsem popadla mobil a zavolala záchranku. Řekli mi různé instrukce, co mám dělat atd. Vše jsem udělala a uslyšela jsem hlasité bouchnutí dveří. Záchranáři to být nemohli. Ani Patrikovi rodiče. Pak mi to došlo, byl to Dominik. Utekl. ,,Hajzl" řekla jsem si v hlavě a dál pomáhala Patrikovi. Když přijela sanitka, dali ho na nosítko a odnesli do vozu. ,,Vy jste jeho přítelkyně?" zeptal se mě jeden ze záchranářů. ,,Ne, já jsem kamarádka." odpověděla jsem. ,,Je tady ještě někdo? Rodiče, prarodiče nebo tak?"
,,Ne, jen já."
,,Aha, dobrá, tak to budete muset jet s námi, potřebujeme, abyste nám vše řekla a abyste vzala jeho doklady a všechny takově věci. Není to pro vás problém?"
,,Ne, vůbec ne, ráda pojedu."
Řekla jsem a pobrala Patrikovi doklady. Seběhla jsem po schodech a nasedla do sanitky. ,,Bude v pohodě?" zeptala jsem se toho záchranáře. ,,No, snad jo, je jen v bezvědomí. Byla to asi hodně velká rána, ale dostane se z toho. Bude mít jen pár jizev a modřinu. Snad to není něco hršího." jen jsem přikývla a sklonila hlavu. V nemocnici Patrika odvedli a já tam zůstala sedět sama. Zavolala jsem mámě o všem, co se stalo. Seděla jsem tam asi 10 minut, poté vešli policajti a sedli si ke mně. Začli se vyptávat úplně ne všechno. Já jsem jim vše řekla. ,,Co s ním bude?" zeptala jsem se jich. ,,Uvidíme podle stavu pacienta, jestli bude málo raněný, bude mít pouze měsíc prospěšných prací městu a pokud to bude hodne vážné, bude mít rok ve vězení." To mě překvapilo. Zazvonil mi mobil. Pavel.
P: ,,Ahoj Andíku, nechceš k nám?"
J: ,,Nemůžu, jsem v nemocnici."
P: ,,Cože?! Co se ti stalo, jseš v pohodě?"
J: ,,Mně nic, ale Patrika Dominik praštil pěst' do obličeje."
P: ,,To je hrozný, jedu za tebou."
Po rozhovoru s Pavlem policajti odešli. Zůstala jsem zase sama. Opravdu moc jsem se o Patrika bála. Když přijel Pavel přiběhl ke mně a objal mě. ,,Tak vyprávej." řekl mi, Znovu jsem to odvyprávěla. ,,Ohh a jak dlouho tady chceš být?" zeptal se mě. ,,Do tý doby, než se probudí. Klidně tu zůstanu i přes noc." odpověděla jsem mu. ,,Jestli ty, já taky." řekl mi a já si položila hlavu na jeho rameno. Seděli jsme tam asi hodinu. Pak přišel doktor. ,,Bohužel vám musím říct, že je to vážnější, než jsme si mysleli. Byla to opravdu silná rána. Má lehký otřes mozku, zřejmě z dopadu na zem a zlomenou čelist a nos. Nevíme, kdy se vzbudí. Nejpravděpodobněji až zítra. Můžete se na něj kouknout a být tam jak jen dlouho chcete, jen ne hlasité zvuky. Pokoj 6." řekl doktor. Mně se nahrnuly slzy do očí. Rychle jsme k němu šli. ,,Zůstanu přes noc, co ty?" zeptala jsem se Pavla. ,,Budu s tebou a zeď nám dojdu pro deky, všiml jsem si, že tam jsou." řekl a oddšel. Byly asi čtyři hodiny. Neprobíhalo to nějak zábavně. K večeru došel Pavel do automatu pro večeři a spali jsme na gauči, který byl u Patrika v pokoji. Moc jsme se nevešli, ale co.

Dneska trochu drama. Doufám že se líbí. btw: nevim jak to chodí s těma trestama a vězením, takže nehejtujte pls. ;)