Pohled Andy:
,,No tak co budeme dělat?" zeptala jsem se Rádi a otočila se na něj. ,,Já bych nápad měl." řekl, chytl mě za boky a přitáhl k sobě. ,,Jestli myslíš to, co si myslim já, tak na to zapomeň." řekla jsem a odtáhla se od něj. ,,Dobře no, nevadí, tak si alespoň něco pustíme?" zeptal se a chytl mě za ruku. ,,Jo, to je dobrej nápad."odpověděla jsem a dobelhala jsem se ke gauči. Ráďa zatím hledal nějaký jídlo. ,,Hele, nic tady nemáme, tak si objednáme pizzu?" zeptal se a došel ke mně. ,,Na pizzu úplně nemám chuť." odpověděla jsem. ,,Aha a co teda chceš?" ,,Noo, mám hroznou chuť na sushi." řekla jsem a usmála se. ,,Takže objednávám sushi." řekl, vytáhl si telefon a něco tam objednal. Já jsem mezitím na Netflixu hledala něco, na co se kouknem. ,,Tak a je to objednaný." řekl a sedl si ke mně. ,,Super a já jsem vybrala seriál, protože tady budeme zavřený 4 dny a budeme mít dost času." řekla jsem a zapla tam La casa de Papel. ,,Jo, to je tohle, o tom jsem slyšel, že je to hodně dobrý a všichni mě přemlouvali, ať se na to kouknu." řekl a zasmál se. ,,Jo, Mary a Patrik o tom taky furt něco melou." řekla jsem já a taky se zasmála. Pak jsem to tam pustila. Ráďa mi dal ruku kolem ramen. Až po prvním díle nám konečně přivezli to sushi. Ráďa tam došel, zaplatil to a i s tím si sedl zase ke mně. ,,Já jsem sushi ještě nikdy neměl." řekl a usmál se. ,,Děláš si srandu?! Vždyť je to to nejlepší jídlo!" řekla jsem se smíchem a rozdělila hůlky. ,,No, je to tak." odpověděl a taky si rozdělil hůlky a hádejte co, on je idiot vzal každou do jedný ruky. ,,Jak to držíš?" zeptala jsem se se záchvatem smíchu. ,,Já to prostě neumim, tak se mi nesměj." řekl taky se smíchem. ,,Tak já tě to teda naučim." řekla jsem a snažila se ho to nějak naučit. Po chvíli jsem to vzdala. ,,Víš, co? Radši to jez rukama." řekla jsem a dala si do pusy jeden kousek. ,,Já vim, že jsem marnej a jo, radši to budu jíst rukama." řekl a taky si vzal. ,,Hej tak to je mega dobrý." řekl a nacpal si do pusy další kus. Já jsem se jenom zasmála a dál jedla. Přitom jsme se dál koukali na druhej díl. Ráďa do toho byl úplně zažranej. Očividně ho to bavilo. Koukali jsme se až do večera a koukli jsme se asi tak na 10 dílů a pak jsme se rozhodli jít na večeři do nějaký restaurace. Objednali jsme si jídlo a povídali si. Najednou k nám přišel nějakej kluk. Mohlo mu být tak 14. ,,Čau Wedry, můžu fotku?" zeptal se a vytáhl telefon. ,,Jo, jasně." odpověděl Ráďa a zapózoval na fotku. Když to ten kluk vyfotil, tak se na mě divně koukl. ,,Počkej, ty jseš Andy že? Ty jseš ta, co chodila s Herdynem a asi před dvouma dnama jsi se s ním rozešla." řekl. ,,Jo, to jsem já." odpověděla jsem a máchla rukama. ,,Jasněěě, ale teď chodíš s Wedrym? Ty jsi se s Herdynem rozešla kvůli Wedrymu? Tak to je hustý!" řekl s ohromnou radostí. ,,Ne, tak to není. S Radkem nebo Wedrym jsme potřebovali jenom probrat pár věcí. Nechodíme spolu." řekla jsem. ,,Tak jak myslíte. Já už musim, tak čau!" rozloučil se a vrátil se ke stolu kde seděla asi jeho rodina. ,,Asi musíme být víc opatrný." řekl Ráďa a koukl se na mě. ,,Jo, to asi jo, takže žádný restaurace a žádný chození venku jenom my dva." nabídla jsem mu. ,,Dobře, platí." řekl a kývnul hlavou. Pak už nám přinesli jídlo. Snědli jsme to a odešli zase domů. Sice to trvalo asi tak o 20 minut dýl jak normálně, ale zvládli jsme to. Domů jsme dorazili asi v devět. Oba dva už jsme byli hrozně unavený, takže jsem se rozhodla se jít umýt. Vzala jsem si ručník a moje pyžamo co není pyžamo, ale starý tričko a tepláky a šla jsem směr koupelna. ,,Počkej, mám nápad." zastavil mě Ráďa, kterej zrovna vyšel schody. ,,Co je to za nápad?" zeptala jsem se. ,,Když to nechceš dělat, tak bych s tebou mohl jít do sprchy ne?" zeptal se s úsměvem. ,,Já fakt nevim. Jsme spolu jenom tři dny." odpověděla jsem. ,,Neboj se ničeho. Nic dělat nebudem. Prostě se jenom osprchujem." řekl s nadšením v hlase. ,,Když to je to, co si nejvíc přeješ, tak jo." odpověděla jsem. Ráďovi se úplně rozjasnily oči a běžel si pro ručník. Došli jsme do koupelny a začli jsme se svlíkat. Už jsme byli jenom ve spodním prádle. ,,Klidně půjdu dřív, jestli chceš." řekl. ,,Tak asi jo." odpověděla jsem. Když si to sundal, tak jsem se snažila se tam nekouknout. Přijde mi to divný. ,,Tak teď ty." řekl Ráďa. Pomalu jsem si to sundala. Bylo vidět, že on se vůbec nesnažil, aby se nekoukal. ,,Jseš nádherná." řekl mi. ,,Děkuju." řekla jsem a radši už jsem si vlezla do sprchy. On hned šel za mnou. Ze začátku mi to přišlo fakt divný, ale postupem času jsem si alespoň trochu zvykla. Celou dobu, co jsme se sprchovali, tak se mě Ráďa ani nedotkl přesně tak jak řekl. Furt jenom zíral. Co je na mně tak zajímavýho? ,,Hele, mohla bych tě prosím poprosit, abyses furt nekoukal tam no ty víš kde." poprosila jsem ho. Koukl se mi do očí. ,,Promiň, nemůžu si pomoct. Nechápu, jak ty se dokážeš tak udržet." řekl a zase hodil rychlej pohled níž a zase zpátky do očí. ,,Přijde mi divný se tam koukat." odpověděla jsem. ,,Víš co? Koukni se. Máš mé svolení." řekl a usmál se. Ok, tak tohle je hodně divný. ,,Já asi fakt ne." řekla jsem. ,,Prosim tě o to." řekl. V hlavě my jely myšlenky jestli to mám nebo nemám udělat. Nakonec jsem se koukla, ale fakt jenom na chvíli. Popravdě, tohle bude znít hooodně divně, ale nedivim se, že chtěl, abych se koukla. ,,Tak co?" zeptal se s úsměvem ve tváři. ,,Dobrý." řekla jsem a radši už vylezla ze sprchy. Usušila jsem se a převlíkla do pyžama. Hned za mnou vyšel ze sprchy i Ráďa. To už jsem ale z koupelny vyšla ven a šla do jeho pokoje. Lehla jsem si na postel a do ruky vzala mobil. Po chvíli vešel i Ráďa. Koukla jsem se na něj a něčeho si všimla. On mu stál. ,,Ehm.....tvůj....." řekla jsem a ukázala tam. ,,Jo, promiň." řekl a rychle skočil do postele. Takhle trapně jsem se snad nikdy necítila. Asi tak na 10 minut nastalo hodně velký ticho. Nikdo z nás nevěděl, co říct, tak jsem radši už šla spát.Dneska trochu divná část, jsem si toho vědoma, ale prostě jsem nevěděla, co tam dát, tak se za to omlouvám.
ČTEŠ
Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]
FanfictionDOKONČENO -Vím, že Bax, Herdyn, Wedry a House nikdy takhle spolu nebydleli a že jim v realitě není tolik, kolik v příběhu, ale chtěla jsem to tak udělat. -Četla jsem hodně fanfikcí a budu se snažit, aby ta moje nebyla moc jako ty ostatní. -Kdyžtak...