Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

32. Chyba

Pohled Andy:
Dny utíkaly jako voda. Hodně dobře jsme se bavili. Pouštěli jsme si filmy, hrály různý počítačový hry a dokonce jsme i vařili. Ani jednou jsme neporušili naše pravidlo a teď je sobota. Zítra se vrátí ostatní, což znamená, že to je poslední den.

Vstala jsem hodně brzy asi tak v půl sedmý. Otočila jsem se na Ráďu. Ještě spal, tak jsem se opatrně vyvlíkla zpod jeho ruky a šla dolů, protože jsem měla hroznou žízeň. Natočila jsem si vodu a sedla si ke stolu. Chvíli jsem tam seděla a přemýšlela, co budu dělat. Nakonec jsem si šla pustit něco na Netflixu. Nějak okolo osmý přišel i Ráďa. ,,Dobré ráno miláčku." pozdravil mě. ,,Miláčku?" řekla jsem se smíchem. ,,No jasně, tak proč ne?" řekl trochu zmateně. ,,Dobře, tak jo. Chceš se koukat se mnou?" zeptala jsem se ho. Přikývl hlavou na souhlas, nasypal si cereálie do misky a sedl si ke mně a jelikož jsme extrémně líný, tak jsme si pouštěli filmy celý dopoledne. ,,Už mám docela hlad, co ty?" zeptal se mně, když byli asi dvě hodiny. ,,Já taky, ale nic tady není." řekla jsem. ,,Nevadí, tak jeden den vařit nebudeme. Něco nám objednám." ,,Ok, objednej KFC. Nějakej kyblík. Mám na to třeba největší chuť." řekla jsem. ,,Jo, já taky." řekl Ráďa a objednal to. Pak nám to přivezli a začli jsme jíst. Nakonec tam zbyl poslední kousek. Koukli jsme se na sebe. ,,Vem si ho klidně." řekl mi Ráďa a usmál se. ,,Nene, ty si ho vem." odvětila jsem a taky se usmála. ,,Ne, ty." ,,Ty." Nemohli jsme se vůbec dohodnout. ,,Tak napůl." řekla jsem. ,,Jop, na půl." souhlasil a rozpůlili jsme si to. Najednou někdo otevřel dveře. Vylekaně jsme se na sebe s Ráďou koukli a pak jsme se oba dva koukli na to, kdo to je. Byl to Kuba a za ním Štěpán s Mary. Asi minutu jsme všichni jenom stáli a dívali se na sebe. ,,Co vy tady děláte?" zeptal se Kuba. ,,Na to bych se taky rád zeptal." řekl Ráďa. ,,To co jsme měli. Měli jsme přijet v sobotu." odpověděl Kuba. ,,Ježiš a jo." řekl Ráďa a sedl si. ,,Teď jste na řadě vy. Proč jste tady oba dva a v pyžamu?" zeptal se Kuba. ,,Já jsem věděl, že nedokážou spolu nechodit!" ozval se Štěpán. ,,Ne, tak to......Dobře. Je to tak." řekl Ráďa. ,,Ok, nám to nevadí, ale říct jste to mohli." řekl Kuba trochu naštvaně a odešel nahoru. ,,Já vás teda chápu a ani mi nevadí, že jste to neřekli. Je to vaše věc, tak ať si to řeknete kdy chcete." ozvala se konečně i Mary. ,,Jo, já jsem s tím taky v pohodě." řekl Štěpa a oba dva si sedli ke stolu. ,,Kam zmizely Pájovi věci?" zakřičel zezhora Kuba a pak sešel k nám. ,, Když jsme sem přijeli, tak tady byl. Říkal, že si sbalí věci a stěhuje se do nějakýho domu jeho rodičů." oznámil Ráďa. ,,Aha a na jak dlouho?" zeptal se naštvaně Kuba a při tom koukal na mě. Kouknul se na mě i Ráďa a viděl, že nehodlám odpovídat. ,,No, asi už napořád. Prej je to tam hezčí, větší a tak. Prej ho tak na měsíc nemáme otravovat." řekl se smutkem v hlase. ,,To je skvělý. Kvůli jedný pitomý holce ztratíme kamaráda, tak jestli je tohle to, co vy chcete, tak si tady klidně zůstaňte, ale mně už život kazit nebude. Měl jsem tě rád. Opravdu hodně rád, ale přijde mi, že si s náma jenom zahráváš." řekl rozzuřeně Kuba. Nevěděla jsem, že může být až takhle zlej. Nečekala jsem to a hodně mě to zabolelo. Teď mi popravdě ani nevadilo, že se mi řinuly slzy do očí. ,,Jo, breč si a pořádně se zamysli nad tím, co jsi udělala......Krávo!" dodal ještě k tomu a odešel ven. Já už jsem to nevydržela. Běžela jsem (teda jakože snažila jsem se běžet) nahoru do koupelny a zamkla se. Sedla jsem si na zem a brečela. Kuba má pravdu. Za všechno můžu já a možná si s nima i nevědomky zahrávám, ale to já nechci. Nad vším tím jsem přemýšlela zatímco ostatní z venku bušili na dveře a říkali ať otevřu. Neotevřela jsem. Dál jsem přemýšlela. Nakonec jsem se rozhodla. Odemkla jsem dveře a všichni se najednou nahrnuli dovnitř. Nevnímala jsem je a šla si sbalit věci. Měla jsem to rychle hotový. Všichni do mě furt něco hučeli, ale já jsem je nevnímala. Naštěstí mám malej kufříček, tak že jsem ho v pohodě snesla ze schodů. Obula jsem se a vyšla ze dveří. To rozhodnutí, co jsem udělala bylo, že půjdu domů a už se k nim nikdy nevrátim. Otevřela jsem i branku a vešla na ulici. Najednou mě chytil někdo za ruku a otočil mě. Byl to Ráďa a něco mi říkal. Snažila jsem se ho vnímat, ale nešlo to. Najednou se mi zamotala hlava a........

Pohled Radka:
Rychle jsem běžel za Andy. Chytl jsem ji za ruku, otočil a vysvětloval jí, že to co Kuba řekl není pravda, ale ona se najednou zapotácela a padala. Naštěstí jsem ji rychle chytl. Doběhli ke mně i Štěpa s Mary. ,,Co se stalo?" zeptala se vyděšeně Mary. ,,Nevim. Něco jsem jí říkal a najednou prostě omdlela." odpověděl jsem. ,,Dobře, tak ji vem a přesuň dovnitř. My vezmeme ty věci." řekl Štěpa, tak jsem s ní v náručí tedy šel domů. Doma jsem ji položil na gouč a sedl si k ní. Abych řekl pravdu, tak to od Kuby vůbec nebylo hezký. Ani si nezjistil, jak to doopravdy bylo a hned na ní vyjel. Přišli ke mně pak i Mary a Štěpa. ,,Nevěděl jsem, že Kuba může být takovej." řekl smutně Štěpán. ,,To já taky ne." řekl jsem já a pohladil Andy po tváři. ,,Alespoň nám teď můžeš říct, jak to s tím Pavlem bylo." nabídl Štěpa, sedl si vedle na křeslo a Mary si sedla na něj. ,,No tak dobře. Přijeli jsme sem a uviděli Páju. Ten mi pak řekl, že se za všechno omlouvá a že se stěhuje. Takže jsme se tak nějak udobřili a chce teď prostě měsíc být bez nás, ale pak se s náma bude bavit jako dřív, akorát, že bude bydlet jinde." řekl jsem a koukl na ně. Oba dva se usmívali. ,,Tak to na ní neměl Kuba vyjet. Nevěděl celou story." řekla Mary. ,,To je pravda, ale já se teď bojim, že si to Andy vzala moc k srdci."

Dneska docela tragickej konec, ale snad to není tak hrozný. ;)
Doufám, že vás zajímá, jak tahle ff skončí a že se vám to tak bude líbit.
Btw: Přeju vám, ať vám ta karanténa hodně uteče. Ani mě už to vůbec nebaví.