Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

38. Tři zprávy

Pohled Andy:
,,Joo a kam?" zeptala jsem se. ,,Uvidíš." odpověděl mi. Nastoupili jsme do auta a jeli jsme. Jeli jsme zatím jenom naším městem a tam jsme pak i asi po pěti minutách zastavili. ,,Proč jsme u našeho parku?" zeptala jsem se. ,,Uvidíš. Pojď se mnou." odpověděl a vešli jsme do něj. Nebyla jsem tady už asi tak měsíc a hrozně mi to tady chybí. Šli jsme po mostku, ale Ráďa mě najednou zastavil. ,,Tady bych ti chtěl něco říct." začal.
,,Sice jsme spolu jenom asi dva měsíce, ale prožili jsme toho popravdě už docela dost." řekl a šáhl mi na břicho. ,,No a abych pokračoval. Miluju tě víc než kohokoliv v mým životě a nedokážu si představit bez tebe žít. Ještě další věc je, že jsem moc rád, že spolu čekáme miminko. Sice trochu dřív, ale to nevadí a kvůli těmhle všem věcem se tě chci na něco zeptat." dořekl a klekl si na jedno koleno. ,,Vezmeš si mě?" zeptal se. Najednou se mi hned vrhly slzy štěstí do očí. ,,Ano, samozřejmě." řekla jsem s nadšením. Hned vstal, políbil mě a nandal mi prsten. Když jsme se od sebe odtáhli, tak zpoza stromů najednou vyšli snad úplně všichni: Štěpán, Kuba, Mary, Patrik a dokonce i Pája a vystřelili na nás konfety. ,,Pája už to ví?" pošeptala jsem nenápadně Ráďovi. ,,Jojo, řekl jsem mu to." odpověděl mi. Podívala jsem se na Páju a usmála jsem se. Taky se usmál a šel ke mně. ,,Říkal jsem, že už jsme v pohodě a popravdě jsem za vás už i rád. Mimochodem gratuluju." řekl a objal mě. ,,Jsem moc ráda, že jseš tady." řekla jsem mu ještě, když odcházel k ostatním. Jenom se ne mě ještě rychle otočil, usmál se a šel dál. ,,Takže.....teď už jenom říct rodičům, že jsem zasnoubená, že se od jich stěhuju k tobě a že čekám dítě....super." řekla jsem. ,,Pravda a u mě ještě to všechno říct divákům." řekl Ráďa. ,,To zvládnem." řekla jsem a pomalu jsme šli do aut. Kluci a Mary s Patrikem jeli domů a my jsme s Ráďou teda jeli. Nejdřív jsme jeli za nojí mamkou a Lucasem. Dojeli jsme k nim a já jsem otevřela dveře. Naštěstí byli doma. ,,Ahoj zlatíčko, už jseš doma?" ozvala se mamka z kuchyně a šla k nám. ,,Jé, ahoj Ráďo." řekla nadšeně, když ho spatřila. ,,Říkal někdo Ráďa?!" ozval se zezhora Lucas a přiběhl dolů. Pozdravili se a vešli jsme dovnitř. ,,Já tady nejsem moc na dlouho. Jdu vám jenom říct tři obrovský zprávy." řekla jsem a šli jsme si sednou t do obýváku na gauč. ,,No tak povídej." řekla zvědavě mamka. ,,Tak já začnu asi tou nejmenší a tou je to, že budeme s Ráďou bydlet spolu. Už máme dokonce i klíče od domu." oznámila jsem. Mamka s Lucasem se na mě chvíli jenom koukali jestli si náhodou nedělám srandu. ,,A nemyslíš si, že jseš na to v osmnácti ještě trochu mladá?" zeptala se mamka. ,,Ono to totiž navazuje na ty další dvě." odpověděla jsem jí. ,,Počkat. Říkala jsi, že tohle je ta nejmenší?" zeptala se mamka. Jenom jsem přikývla hlavou. ,,Dobře, tak pokračuj." dodala ještě s lehkým strachem v hlase. ,,No další je ta, že se budeme brát." řekla jsem a ukázali jsme prstýnky. ,,Ale to si děláš srandu ne?! Jste spolu dva měsíce! Pomátli jste se?!" začala už docela i řvát mamka a stoupla si. ,,Ono to všechno má důvod." ozval se i Ráďa. ,,To bych teda ráda věděla jakej." řekla naštvaně a zase si sedla. ,,Bydlíme spolu a vzali jsme se kvůli takový malinký věci, co pomaru roste tady." řekla jsem a šáhla jsem si na břicho. ,,Co tím myslíš? Ty máš nějakou nemoc?" zeptala se zděšeně mamka. Nikdy nic nepochopí. ,,Ne....jsem téhotná." řekla jsem. Koukla jsem se rychle na Lucase a on měl otevřenou pusu a vykulený oči. ,,Nechtěl jsem v tom Andy nechat. Miluju jí a vým, že to občas kluci dělaj, že potom svojí holku opustěj, ale já takovej nejsem. Chci vychovat to dítě s ní." řekl Ráďa. ,,Dobře.....to je dobrý. To se stává. Nemůžu na tebe kvůli tomu být zlá, ale mám jednu otázku. Použili jste..." ,,Mamii, samozřejmě, že jo." řekla jsem rychle, aby to nedopověděla. ,,Tak to už na vás nemůžu být zlá vůbec a víte vy co? Jsem na vás asi i dokonce hrdá. Podle mě jste se zachovali tak jak jste měli a hlavně teda děkuju tobě, že jsi v tom mojí dcerku nenechal." řekla ještě a šla nás obejmout. ,,Tak my ještě musíme jet za Ráďi rodičema, takže já se asi tak za dvě hodiny vrátim." řekla jsem a stoupli jsme si. ,,Dobře a hodně štěstí." řekla mamka a už jsme šli do auta.

Pohled Radka:
Jsem rád, že to takhle s její mamkou dopadlo. Popravdě potom, co jsme jí řekli o tom, že se budeme brát jsem se docela bál, ale dopadlo to dobře. Za třičtvrtě hodiny jsme teda dorazili k našim a já jsem zazvonil. Otevřela máma a hned nás pustila dovnitř. ,,Hele kohopak tu máme." řekla tátovi, kterej byl v obývaku. ,,Ahoj, my jsme vám přišli říct takový novinky." řekl jsem a sedli jsme si. ,,Tak povídej." řekla máma. ,,Takže to asi řeknu všechno rychle. Budeme se stěhovat k sobě, budeme se brát a Andy čeká miminko." oznámil jsem a koukl jsem se na ně. Oba dva měli úsměv od ucha k uchu. ,,Slyšel jsi to? My budeme babička a dědeček?!" řekla máma tátovi. ,,Tak nějak jsem si myslel, že budou reagovat." pošeptal jsem Andy. Ta se jenom usmála a koukala se dál na radost mých rodičů. Po chvíli jsem si všiml, že jí stéka slza po tváři. Hned jsem si k ní sedl. ,,Copak je?" zeptal jsem se jí a utřel jí slzu rukávem. ,,Já jenom že můj táta nikdy nemůže být děda a vidět svoje vnouče jak roste." odpověděla mi. Já jsem jí obejmul. ,,To je dobrý. On se určitě dívá jenom my ho nevidíme." řekl jsem jí. ,,Je všechno v pohodě?" zeptala se máma. ,,Jo, dobrý Andy je jenom smutná ohledně svýho táty, kterej už s náma bohužel není." řekl jsem jim. ,,Prosimtě, to bude dobrý. Kvůli tomu se vůbec netrap, protože on to vidí. Neboj se." řekla jí máma. Pak jsme si ještě chvíli povídali a jeli jsme domů.

Zaprvé bych se chtěla omluvit, že tyhle poslední díly budou už takový odfláknutý, ale chci to mít za sebou. Člověka to docela pak omrzý a zadruhé úplně přesně nevim, jak probíhá těch 9 měsíců, než se dítě narodí, takže to skoro asi všechno přeskočim.